Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Ve slovní zásobě moderního života je jen pár zatíženějších slov než „popírač". Ten odkazuje na člověka, který nejen že popírá zjevnou pravdu, ale zároveň prosazuje hanebnou lež. Vezměme si popírače holocaustu, kteří odmítají hrůzy genocidy, nebo popírače AIDS, kteří by odepřením léků prodlužujících život odsoudili trpět miliony lidí. Dnes je tento pojem používán ledabyle a označuje kohokoli, kdo se ohrazuje proti naléhavým prioritám jistých pravicově smýšlejících (nebo lépe řečeno levicově smýšlejících) elit.

Na sklonku roku 2009 vydalo nakladatelství Paseka ve spolupráci s Národní galerií v Praze knihu pojednávající o významné politické a kulturní události dějin vrcholně barokní habsburské monarchie - o české královské korunovaci císaře Karla VI. a jeho manželky Alžběty Kristýny v Praze roku 1723 (Štěpán Vácha - Irena Veselá - Vít Vlnas - Petra Vokáčová, Karel VI. & Alžběta Kristýna - Česká korunovace 1723, Praha - Litomyšl, Paseka 2009, 520 s.).

Carlos A. Aguilera (*1970) patří k nejmladší generaci kubánských autorů, spoluzakládal časopis Diaspora(s) a přispíval do něj až do jeho zákazu. Nyní pobývá ve frankfurtském exilu. Teorie o čínské duši je jeho zatím poslední knihou, vyšla roku 2007 v Mexiku. Úryvek z ní byl obsažen v antologii Zápisky z mrtvého ostrova (Fra 2007), která představila celou skupinu Diaspora(s) a seznámila čtenáře s originálním hlasem nové kubánské literatury. Text chystá k vydání nakladatelství Fra. (...)

Přeložil Petr Zavadil

Petr Zavadil se narodil v roce 1975. Vystudoval hispanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Systematicky se věnuje především překladům z poezie psané ve španělštině. Přeložil ale také řadu próz a místem, které ho v oblasti španělsky mluvících zemí obzvláště zaujalo, je Kuba. Petr Zavadil překládá také - byť méně - z francouzštiny.

Tohle jméno dnes neříká u nás nic ani lidem s vysoce nadprůměrnými znalostmi literatury. A přitom je to autorka, která patřila ve třicátých létech přímo k berlínským celebritám. Její verše se v Německu dodnes čtou, i když zajisté ne masově, vydávají se a posílají se přátelům. Tak jsem se vlastně k tomuto zajímavému literárnímu zjevu dostala i já. Přítelkyně z Essenu mi začala do dopisů přikládat její básně - tak, jako se kdysi přikládaly svaté obrázky nebo výstřižky z novin. Dnes se koresponduje převážně elektronicky, s odkazy na webové stránky.

Jan Novák se narodil v roce 1938. Poezii zasvětil celý svůj život. Píše od mládí, takřka nic ale po desítky let nepublikoval - v socialistickému Československu jsou ostatně jeho básně pro vládnoucí režim čímsi jako „zvrhlým uměním". Autor sám na knižní vydání své tvorby v oněch časech ani nepomýšlel, od tehdejší nesvobodné oficiální kultury se držel vždycky stranou. Stejně stranou se držel i po nástupu dravé svobody po roce 1989, díky péči přátel mu ale nakonec přece vychází prvotina Navštivte Peru! v roce 1996, tedy v jeho osmapadesáti letech. Následují další knížky poezie.

Jan Novák (* 1938) náleží k významným básníkům silné básnické generace. Autoři, kteří k ní patřili či stále ještě patří (většina z nich je naživu a tvoří), měli a mají různé poetiky, nicméně jejich součet je pro českou poe­zii od šedesátých let minulého století až po dnešní dny něčím naprosto základním.

Francouzskému historikovi idejí Alainu Besançonovi (1932) bude za dva roky osmdesát let, ale tento vědec a myslitel je stále velice aktivní a plodný. Čeští čtenáři se mohli v Proglasu nebo Revue Politika postupně seznamovat s překlady jeho textů, které vesměs publikoval na stránkách konzervativního čtvrtletníku Commentaire. V posledních zhruba deseti letech se Besançon velice intenzivně zabývá situací katolické církve ve Francii a ve světě.

Současné divadlo prožívá, po půldruhé stovce let, jež letos uplynula od klasikova narození, doslova čechovovský boom. Těžko bychom hledali dobrou divadelní scénu, kde by nehráli Tři sestry, Racka, Višňový sad, občas Strýčka Váňu. Tento trend se promítá i do dramatické literatury. Čechov, nazývaný „Shakespearem dvacátého století", je nejrůznějšími způsoby parafrázován, „dopisován" desítkami autorů dramatiky ruské i světové.