Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V roce 2000 jsem v časopise Ateliér publikoval příspěvek k tématu „krize umění" pod názvem „Mezi údělem a rolí, aneb původnost a uniformita tvorby na konci 20. století". Tehdy se setkal s ostrou kritikou ze strany některých umělců, jeden z nich mě dokonce přirovnal ke Zdeňku Nejedlému. Po deseti letech se mi zdá být text stále aktuální, ba v mnohém charakterističtější pro dnešní dobu a inspiroval mě k rozsáhlejší analýze. Předkládám čtenáři Kontextů zcela nový text, s kterým ten starší přirozeně splynul a je doplněn o aktuální témata.

Příběhy vypráví každej druhej! a jak! jenže „Transponovat", ne do „stylu", ale do „vnitřního zpěvu" Ó la lá...! Čekám ty milovníky - Daří se to i jiným, jistě, ale spočítáš je... A navíc je to příšerná execírka a tak málo placená, že prdlajs, radši dělám doktora.

Přátelsky tvůjL.-F. Céline

V letošním roce jsme si připomněli stotřicáté výročí narození německého malíře Ernsta Ludwiga Kirchnera (1880-1938), zakládajícího člena drážďanské skupiny Brücke a průkopníka německého expresionismu.

Margaret Thatcherová letos oslavila 85. narozeniny a užívá si zasloužené pozornosti celého světa. Po odchodu Ronalda Reagana je největší žijící ikonou konzervativní revoluce 80. let 20. století. I když se již před několika lety ze zdravotních důvodů stáhla z veřejného života, stále přímo či nepřímo ovlivňuje jeho klíčové aktéry v mnoha zásadních otázkách. Nedávno se například stala hlavní patronkou nové nadace New Direction, která vznikla z podnětu europarlamentní frakce Evropských konzervativců a reformistů (EKR).

Karel Kramář, od jehož narození uplyne 27. prosince 2010 150 let, byl v mnoha ohledech jednou z nejzajímavějších postav české pravice doby pozdní monarchie a celé první republiky. V řadě ohledů ji zosobňoval. Z vůdce pokrokářské, radikální tradice bořící mladočeské strany se stává předním konzervativcem. Jeho politické náhledy se protínají s tím, co nazýváme prvo­republikovou pravicí, na druhé straně jsou schopny se sejít s náhledy Jiřího Stříbrného, jednoho z vůdců národních socialistů a později českých fašistů. (...)

Intelektuálské kruhy často mívají tendenci kritizovat Spojené státy a označovat Ameriku za duchovní pustinu zaplavenou neosobním materialismem, jejíž občané vedou konzumní, konformní a jednostranný život. Amerika reprezentuje vítězství odosobnělého myšlení racionalistů, „nově vznikající monstróznost moderní doby," řečeno slovy Martina Heideggera. Současně jsou Američané zatracováni jako náboženští fanatici, Bibli oddaní fundamentalisté spojení v obrovských církvích, které propagují teokracii a vedou moralistické kampaně.

 + + +

Užaslý malý psík s čenichem vzhůru k nebi

čichá ten prostor, tu hloubku bez hranic.

Až strachy zakvílí - a celý svět se zčeří:

Buď blázne horou. Tmy horu hledají.

(Vlál za mnou směšný šos)

(...)

Pavel Kolmačka (*1962) patří v české literatuře k nejvýraznějším autorům z generace narozené v šedesátých letech minulého století. Nepublikuje mnoho, ale každá jeho knížka je literární událostí, událostí nikoliv vzbuzující mediální dobový ohlas na české literární scéně, ale událostí, která trvá a přetrvává, které čas nic neubírá, ale která naopak v čase vyvstává, září stálým světlem na literární obloze, na níž vybuchují a zhasínají novy a kterou hlučně prolétávají komety, aby zakrátko zmizely v tmách.

Texty na stránkách revue Kontexty se v některých minulých číslech dotkly problematiky vyrovnání se s dědictvím komunismu. Jdeme-li hlouběji do minulosti, „vyhřezla" dekomunizační tematika poprvé do české politiky před dvě desetiletími, záhy po demontáži starého komunistického režimu, a svým mimořádně výbušným politickým nábojem významně ovlivnila atmosféru před prvními svobodnými volbami v červnu 1990. 

Již dlouho si uvědomujeme, že se Západ nachází ve stavu filozofické krize. Nejvýmluvněji tuto skutečnost pojmenoval Edmund Husserl ve své knize z roku 1935, kde hovořil o vyčerpanosti a únavě evropského ducha. Řekl, že jsme ztratili svoje filozofické sebevědomí a jsme tak zaneprázdněni přírodou a technologií, že máme sklon zapomínat na zásadní otázky, nebo je odmítáme jako nevysvětlitelné, nezodpověditelné a irelevantní. (...)