Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Dalibor Tureček vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na FF UJEP v Brně. V roce 1993 se na brněnské FF MU habilitoval spisem . V roce 2003 byl jmenován profesorem, nyní působí na Ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích. K jeho nejvýznamn: Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné kontexty obrozenského dramatu (studie, 2001); Hledání literárních dějin (studie, 2005, s V. Papouškem); Fejeton Jana Nerudy (2007).

S velkým zájmem jsem - zase - četl Kontexty čís. 3/2010 a v něm chytrý článek Alaina Besançona „Benedikt XVI. a integristé".Pokusím se stručně formulovat názory četných farníků z diecése Augsburské a Mnichovské i z německých biskupství na papeže Benedikta XVI., které se podstatně liší od stanovisek francouzského autora. (...)

Kupodivu existuje poměrně málo knih, které by se zabývaly reflexí české minulosti ze současného úhlu pohledu. Je otázkou, zda příčinou tohoto jevu je malá poptávka ze stran nakladatelů, nebo spíše nedostatečná odvaha současných autorů. Esejistická kniha Jiřího Gruši Česko / Návod k použití mezi takové počiny patří. Za několik let dosáhla v Německu již třetího vydání, u nás nedávno vyšla podruhé, a to hned s několika novými kapitolami. Loňské vydání z nakladatelství Barrister & Principal bylo podkladem k následujícím poznámkám. (...)

Prvního říjnového dne letošního roku se dovrší devadesátý rok života básníka Zdeňka Rotrekla. Tato krátká poznámka se nesnaží ve stručnosti připomenout jeho život, o tom se určitě bude psát v novinách a týdenících. K jeho tvorbě se jeho život nicméně pevně vztahuje a nelze ho zcela pominout. Zdeněk Rotrekl svým nekompromisním postojem ke komunistickému režimu své dílo dotvrzoval a patří k těm několika málo českým tvůrcům, kteří úděl básníka spojovali s maximální odpovědností ve vztahu ke společnosti, k těm, kteří jako součást své poezie viděli povinnost se nikdy nezaprodat. (...)

Překlady poezie polských autorů:  Franciszek Kamecki, Mariusz Appel, Karol Maliszewski, Wojciech Bonowicz, Tadeusz Dąbrowski

Jiří Červenka se narodil v roce 1943 v Jindřichově Hradci, dětství prožil v jihomoravském Znojmě. Vystudoval filozofii a češtinu na FF MU v Brně, absolvoval v roce 1972. Poté pracoval jako lesní dělník, domovník a horský nosič, v letech 1978-2004, tedy více než čtvrtstoletí, jako kastelán na hradě Pecka ve východních Čechách. Jiří Červenka je básník a překladatel. Publikovat začal až po roce 1989, po pádu socialistického režimu. Jeho „prvotinou" je rozsáhlý soubor poezie nazvaný Paměť okamžiku (1996), výbor z básnického díla, které vznikalo po více než třicet let (1963-1995).

Což kdybychom se jednou vydali Prahou jako knihou? Od domu k domu, ale ještě spíš z příběhu do příběhu, o něž požádáme autora příběhů podivných, z nichž nejpodivnější je příběh jeho vlastního života. Vpravíme se také do jiného věku, tak o jedno století nazpět - co už to je, navštívíme prabábu, někdo i jen babičku či děda. Praha nebude o mnoho tišší než dnes, ale bude nám do ucha hlučet jinak. Trochu pomaleji, dost nám i začpí, prodlouží se nám sukně a zkrátí postavy, až snad na tu jednu, která byla vždycky dlouhá, až příliš dlouhá a příliš hubená na to, aby své podobě dokázala přitakat.

Naposledy jsem viděl Ludvíka Kunderu (1920-2010) [dále už jen LK] na oslavách jeho devadesátých narozenin, které uspořádala Divadelní i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění po jeho březnových narozeninách. Pouštěly se filmy, recitovalo se, zazněla i fanfára, kterou jsem napsal a s fenomenálním trumpetistou Jaromírem Hniličkou za pomoci pásu provedl.

I. (Balthus v Rossiniérre)

Tehdy: archa úmluvy Grand Challet

(131 oken, vyryto L. P. 1754)

pokoj s divanem, Giacomettim

a něžnou Colette

(z profilu)

malíř starý jak Abraham

v teplácích, na koleně díra

anděly snesen z pater

blažených chórů.

Propadáme se s ním do Arezza

do dvacátých let

k Cézannovi rané renesance

a pak řekne - Masolino! Křestní kaple

v Oloně!

Rozhodnutí navštívit francouzského malíře Balthasara Klossowského de Rola, podepisujícího své promalované rozměrné obrazy jménem Balthus, vzniklo při jedné předjarní potulce s Jiřím Štouračem ve Sněžném na Vysočině. Jiří vlastnil obsáhlý katalog z Balthusovy výstavy v Paříži, já trochu věděl o Balthusových rodinných vazbách na básníka Rainera Marii Rilkeho. Tušili jsme v malíři zvláštního solitéra, který se nehoní za tepem doby, ani každoročně nenaplňuje galerie haraburdím, ale ve skrytosti a tichu se malbou navrací k dávným mistrům a odkazuje k tradici.