Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Karel Zlín, vlastním jménem Karel Machálek, se narodil 23. července 1937 ve městě, jehož jméno přijal za svůj pseudonym. V letech 1953-1957 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, ve studiích pokračoval v letech 1957-1963 na pražské Akademii výtvarných umění. V šedesátých letech vystoupil na veřejnost nejen jako básník, ale i jako výtvarník (spolupráce se Špálovou galerií, řízenou Jindřichem Chalupeckým). V roce 1967 poprvé navštívil Paříž, o rok později pobýval v Římě a ve Florencii.

PŘELUDY

(Karel Hynek Mácha)

 Karel Zlín

Nejsem jako ostatní.

Dávno zapomněl jsem žít.

Rozední se do mé tmy?

Chci svůj zlý sen zaplašit.

V mrchovišti pacholek

lopatou se ohání.

Po kosti se krumpáč smek.

Kde je světlo přešlých dní?

Vrata k jiné věčnosti

pařát zvolna otvírá.

Vysvlečem se do kostí,

bezmasí si budem hrát!

Rue du Louvre, 25. lX. 1985, 15.00

(...)

Miloš Štědroň a Dušan Šlosar

(...)

NA KRCHOVĚ

Ležijó toť v hlubokým spánko

 drží je všecke sladké klid

nemajó včíl už starosť žádnó

a mrtvý voči dávno vadnó

a na nich hluboká noc

co ztróchnivělo, je to tam

a enem klid nad tém má moc

ať taky svůj kvartýr tam mám...

(...)

Máchův Máj je součástí české kultury v mnoha podobách - od školního kánonu přes populárně-naučné a odborné texty, umělecké adaptace až po populární kulturu (namátkou připomeňme stať F. X. Šaldy, knihy Pavla Eisnera a Karla Jánského, sborník Ani labuť, ani lůna, Seifertův „kopernikánský" obrat „na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích" původního máchovského „na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal", ale rovněž píseň Lucie Bílé Láska je láska).

Nová a nová vydání Máchova Máje byla příležitostí pro knižní grafiky a ilustrátory, aby dotvořili básnickou skladbu do podoby uceleného díla, syntézy slova a obrazu, krásné knihy. Prvním kulminačním bodem této snahy se stal rok 1910, rok dovršující celé století od Máchova narození, a zároveň rok založení výtvarné skupiny Sursum z autorského okruhu revue Meditace. Navzdory zrychlujícímu se střídání „-ismů" osvědčil symbolismus svoji životnost, když nepřestával přitahovat mladé tvůrce - Jana Štursu, Františka Koblihu, Jana Konůpka, Jana Zrzavého či Josefa Váchala.

Máchovi Cikáni mají v české literární historii výjimečné postavení - jsou totiž Máchovou prózou, jíž byla doposud věnována největší pozornost. Tato přílišná pozornost byla způsobena tím, že román jako celek vyšel poprvé 21 let po autorově smrti (roku 1857) a že se nezachoval jeho autograf. Následkem toho se stalo, že téměř všechna literatura o Cikánech má ponejvíce textologický charakter a řeší otázky jejich autorství. Touto problematikou se nezabývají pouze časopisecké nebo sborníkové příspěvky, ale celé knižní publikace.

Když v Evropě skončily války zvané napoleonské, většina kontinentu, včetně českých zemí, se začala intenzivně vyrovnávat se všemi změnami, které minulá doba přinesla. Ne všechno bylo hodné celkového zatracení. Například si vlastně celý kontinent nějakým způsobem hýčkal zatím křehké a trochu tajemné rostlinky novodobého národního uvědomování. Že z nich během století vyrostou mohutné stromy, jejichž větve budou mít tu a tam málo prostoru pro svou existenci, nikoho ani nenapadlo.

Téměř každý kritik z literárněhistorického období modernismu pochopil, že dandysmus je určitý modus vivendi, jakási móda zvláštního druhu, která ovlivnila společnost ke konci 19. a začátku 20. století. S touto životní filozofií a doktrínou nás seznamuje tvorba Charlese Baudelaira, Stéphana Mallarméa, Arthura Breiského, Karla Hlaváčka, Stanislava Kostky Neumanna, Oscara Wilda a řada dalších autorů z období modernismu. (...) 

V souvislosti s 200. výročím narození obdivuhodného českého básníka Karla Hynka Máchy (1810-1836) se bude objevovat častěji i jméno „neobdivuhodného" českého spisovatele a žurnalisty Karla Sabiny (1813-1877), o němž je známo, že se stal r. 1845 svým Úvodem povahopisným zakladatelem literárněvědného bádání o tomto velkém českém romantikovi. Přitom lze snad oprávněně říci, že právě Sabina přispěl ve své době k tomu, že předčasně zesnulý Mácha nebyl na dlouho zapomenut a že se i díky němu stal jedním z nejkultovnějších míst naší kulturní paměti.

Podle svědectví Zdeňka Kalisty byl přelom dvacátých a třicátých let kulminačním bodem v životě Josefa Pekaře. Byl to současně vrchol jeho vědecké kariéry, čas významných ocenění životního díla a posléze etapa, která vedla k sestupu sil velkého historika. Akademická dráha byla završena v letech 1931-1932, v rektorském roce, a jak Kalista v životopise J.