Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Jak můžeme Boha „poznat"? U takové otázky si nejprve uvědomme, o co v ní vůbec jde - většinou si totiž myslíme, že „poznat" je činnost v podstatě neproblematická; složitější však je použít tuto dovednost na tak jedinečný předmět, jakým je Bůh. Boha totiž neznáme vůbec, nebo špatně. Aspoň jednu věc však známe dobře, a to je samo poznání - víme, co znamená „znát". Vědecké poznání nám zhruba od 17. století, kdy se objevily matematikou ovlivněné přírodní vědy v čele s galileovskou fyzikou a pak i společenské vědy a ekonomie, poskytuje model spolehlivého poznání.

Podle Rémiho Bragua, který je profesorem arabské a středověké filosofie a autorem knihy Boží zákon (vyšla v nakladatelství Gallimard), není možné stavět Ježíše a Mohameda na stejnou rovinu. Jsou vůbec postavy Ježíše a Mohameda srovnatelné?

„Jsem Francouz, katolík, filozof vzděláním a vysokoškolský profesor povoláním. Původně bylo mojí výzkumnou oblastí klasické řecké myšlení, ale v současné době se tato oblast přesouvá ke středověku - především židovskému a islámskému." - Takto se Rémi Brague představuje v roce 1991 v doslovu ke své knize o Evropě a cizí pozorovatel by ho stěží mohl charakterizovat stručněji a výstižněji. Narozen v roce 1947 v Paříži, studoval filozofi i a klasické jazyky, později hebrejštinu a arabštinu. Od roku 1976 do roku 1988 byl pověřen výzkumnými úkoly na Centre national de la recherche scientifique.

Opat Bavor z Nečtin stál v čele břevnovského benediktinského kláštera, kam nastoupil na sklonku druhé poloviny 13. století, v době dosti nelehké. Zastřešující charakteristikou jeho života by mohla být cílevědomost, s níž celý svůj potenciál napřel k povznesení břevnovského monasteria zpět k výšinám, z nichž klášter poklesl za bouřlivých časů po smrti krále Přemysla Otakara II. Už jen s ohledem na výsledky tohoto úsilí lze opata Bavora směle pokládat za jednu z výrazných osobností závěru přemyslovské doby.

William Manning, newyorský biskup Episkopalistické církve, v roce 1925 oznámil, že nechá okrášlit monumentální katedrálu sv. Jana na manhattanské Upper West Side řadou nových vitrážových oken. Jejich motivem měla být oslava výdobytků člověka v nejrůznějších oborech, z nichž mnohé (například lékařství, umění, otcovství či mateřství) byly veskrze nekontroverzní. Větší rozruch však vyvolal záměr věnovat několik oken sportu.

Jiří Piškula: Dějiny Církve adventistů sedmého dne v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Advent - Orion, Praha 2009, 202 s. (...)

Podnětem k výstavě, kterou brněnské Diecézní muzeum pořádá na Petrově v kryptě katedrály sv. Petra a Pavla, je letošní velké jubileum - 800 let poutní mariánské tradice ve Křtinách, ale také výročí narození jedné z největších uměleckých osobností českého baroka.

Franz Werfel se, jak je všeobecně známo, pohyboval od mládí (narodil se do asimilované židovské rodiny) až do posledních okamžiků (pohřben s růžencem a s medailkou z Lourdes) mezi židovstvím a křesťanstvím. Pokusme se konkrétně jeho celoživotní zápas, tuto konverzi-nekonverzi (pokřtít se nenechal), sledovat, jak se jeví v jeho životě i v jeho některých relevantních dílech. (...)

Citát v nadpisu pochází z románu Grahama Greena The End of the Affair (napsaného v roce 1951, český překlad: Konec dobrodružství). Nalezneme jej v centrální části knihy, která má formu deníku psaného Sárou, ženskou protagonistkou románu. Deník vypráví, jak se tato hrdinka vyrovnává se slibem, který dala Bohu, a jak rozumí tomu, co tento slib znamená pro příběh jejího života. To má následný dopad na způsob, jakým rozumí svému příběhu Bendrix, vypravěč románu. V následujícím textu se chci podívat na tyto příběhy a na příběh, který vypráví o Bohu.

Témou tohto článku je literárne stvárnenie konverzie. Pokúsim sa ho priblížiť na príklade románu japonského autora Haruki Murakamiho Kafka na pobreží. Román ako celok sa dá vlastne vykladať ako proces obrátenia hlavného hrdinu, pätnásťročného chlapca Kafku Tamuru. Ten sa musí vyslobodiť zo zakuklenosti, ktorou ho spútava oidipovská kliatba („Zabiješ otca, zneuctíš matku, zhanobíš sestru!"), zhodiť jarmo ťaživej minulosti a obrátiť sa k novému životu, tvárou k budúcnosti a k výzvam, ktoré mu existencia v čase prináša.