Centrum pro studium demokracie a kultury

Vztahy mezi Církví československou husitskou (CČS(H)) a římskokatolickou církví (ŘKC) mezi válkami byly velmi napjaté. Z obou stran ostře vedená ideová, kulturní i politická argumentace ukazovala, jak bolestivým se schizma stalo. Z katolické strany ilustruje situaci například výrok prof. Václava Olivy z jeho malých církevních dějin, opírající se o autoritu francouzského historika Ernesta Denise: „Církev československá vznikla 8. ledna 1920. Zabrali více katolických kostelů a znásilnili celou řadu katolických kněží.

Od pozdního šestnáctého století do konce století sedmnáctého byl jezuitský vzdělávací systém nejpřísnější a nejefektivnější v Evropě. Jak hrdě napsal jeden starší jezuita v roce 1647, každá jezuitská kolej se stala „Trojským koněm naplněným nebeskými vojáky, z něhož každým rokem vystupují dobyvatelé duší". Autorova přehledová recenze knihy Cesta na Východ je brilantní ukázkou recenzní práce a hlubokého vhledu do tématu jezuitských misií. (...)

Stanisław Dziwisz: Život s Karolem: Vzpomínky osobního sekretáře Jana Pavla II. v rozhovoru s Gianem Frankem Svidercoschim. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, 183 s., z italštiny přeložila Jindra Hubková, ISBN 978-80-7195-173-5. (...)

Israel Finkelstein - Neil Asher Silberman: Objevování bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyšehrad, Praha 2007, 385 s., z angličtiny přeložila Marie Čapková, ISBN 0-684-86912-8. (...)

Nedaleko Teplic na úpatí „královny Českého středohoří" - hory Milešovky - leží obec Bílka. Její jméno se odvozuje od říčky Bíliny a mléčného zbarvení její vody. Existuje ale i mytická varianta spojená s Krokovou vnučkou Bělou, která měla Bílku už v roce 744 osobně založit. Bílá barva charakterizuje i novou kapli, umístěnou na silně svažité návsi na místě starší stavby z roku 1639, ke které se konaly poutě ještě za druhé světové války. Tato kaple byla časem poškozena kořeny prastaré lípy a minulý režim využil této záminky k jejímu odstranění. (...)

V rámci soudobých dějin komunistických zemí je velmi zajímavý fenomén skryté (podzemní) církve, kterému se budeme věnovat v rozmanitých souvislostech. V tomto čísle CD uvádíme první část vzpomínek kněze a biskupa skryté církve v Československu Jana Konzala. Narodil se v roce 1935 ve Zbuzanech-Třebonicích a stal se při svém oficiálním zaměstnání teologem, organizátorem podzemních vzdělávacích kurzů a spisovatelem (srov. vzpomínky Pavla Hradilka in: http://www.cdk.cz/ts/clanky/88/svedectvi-o-janu-konzalovi/).

Během posledního půlstoletí vznikla celá řada zajímavých textů z dílny křesťansky orientovaných myslitelů, které nejsou dosud vydány, neboť byly publikovány neoficiálně, v rámci samizdatů, nebo zůstaly neotištěny. Rádi bychom připomněli některé z nich, přinejmenším ty, které mají značnou hodnotu pro pochopení křesťanské orientace v komunistické éře.

Byl jsem požádán o zamyšlení nad současným stavem studií devatenáctého století a o úvahu nad tím, zda lze pokládat tento obor za „metadisciplínu", na jejímž základě by se rozmanité techniky a analytické přístupy „disciplín", z nichž humanitní studia v naší době sestávají, daly zkoordinovat a sjednotit ve skutečně „interdisciplinární" podnik. Rozumí se, že jde o nesmírný úkol, a bylo by ode mne pošetilé naznačovat, že snad bude možné zhostit se ho náležitě v omezeném prostoru, který mám k dispozici.

„Jsem chiméra mého století, nepočínám si ani jako klerik, ani jako laik," svěřuje se Bernard z Clairvaux v jednom dopise, přesto držel prst na tepu doby, stačil napomínat papeže, zreformovat klášterní zpěv, pronést známá kázání o Písni písní, psát o pohrdání světem a lásce k Bohu, aktivně horovat pro druhou křížovou výpravu, zapsat se jako učenec, jemuž plynou slova z úst jako med (doctor mellifluus), vstoupit do dějin západní mystiky a prosadit se jako vůdčí představitel cisterciáckého řádu. (...)

Záměrem tohoto článku je upozornit na to, že snahy o návrat Židů do Palestiny mají hluboké kořeny v křesťanských eschatologických představách o tisícileté říši Kristově. Toto úsilí, často charakterizované jako křesťanský sionismus, tedy předcházelo vzniku politického sionismu. Zároveň chce článek ukázat, jaký vliv měl vznik Izraelského státu (1948) a v ještě větší míře dobytí Jeruzaléma v šestidenní válce (1967) na oživení těchto eschatologických vizí v některých fundamentalistických hnutích mezi protestantskými křesťany ve Spojených státech i v jiných zemích.