Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Následující příspěvek vznikl v rámci magisterského kurzu „Náboženství a Evropa v době reformací (16.-17. století)", realizovaného na Historickém ústavu FF MU v jarním semestru roku 2010. Studenti tohoto semináře měli možnost zhlédnout výstavu „Umění české reformace (1380-1620)", konanou ve dnech 16. 12. 2009 - 4. 4. 2010 na Pražském hradě. Text V. Kroužila představuje reflexi výstavy, opřenou jak o diskuse v samotných výstavních prostorách, tak o vlastní studium literatury k danému tématu. (...)

Proč právě magisterská specializace na církevní dějiny? Do jakého kontextu s tímto studijním směrem vstupujete? V čem bude v českém či mezinárodním kontextu zajímavý nebo jedinečný?

Na úvod poznamenejme, že zřejmě nejpropracovanější pokus o postižení „křesťanského světového názoru", zejména ve vztahu k umění a krásné literatuře, uskutečnil italsko-německý teolog Romano Guardini (1885-1968). Jak píše Rosino Gibellini, z jehož pojednání o Guardinim zde čerpám, obsah nového oboru katolického světového názoru byl ještě zcela ve stadiu zrodu a musel být teprve upřesněn. Při této práci Guardinimu podle jeho vlastního vyjádření pomáhal filosof Max Scheler: „S vděčností musím zmínit jméno jediného člověka, který mi sdělil něco skutečně směrodatného - Maxe Schelera.

Nedávno zpřístupněné archiválie Tajného vatikánského archivu (Archivio Segreto Vaticano), jež se papež Benedikt XVI. rozhodl představit odborné veřejnosti v roce 2006, pokrývají období pontifikátu papeže Pia XI. (únor 1922 - únor 1939). Právě ono neklidné období, které se svojí velkou částí překrývá s obdobím první československé republiky (1918-1938), pochopitelně přitáhlo zájem nejen českých badatelů.

Po dlouhou dobu viděli lidé Boží stopu v tom, co je neobvyklé, výjimečné a zázračné. Rozkvět vědy náš pohled změnil. Nekonečně složité fungování přírodních procesů a nevyčerpatelné bohatství oblohy nás orientují ke Stvořiteli - jenž nepřestává tvořit svět a jehož aktivita je patrná na všem, co existuje. Takže je nutno obrátit argumentaci „mistrů podezření", jakými byli Marx, Nietzsche, Freud a jejich následovníci, kteří věřili, že mohou zúžit či přímo odstranit „prostor uvěřitelného". Tento prostor se naopak před našima očima nesmírně rozšířil.

Na základě prací G. Le Brase a jeho žáků lze dnes hovořit o „dějinách náboženského smýšlení na Západě v moderní době". Mají-li být bohaté výzkumy z retrospektivní sociologie z poslední doby plně zhodnoceny a dospět až k úrovni kolektivního smýšlení, je nutné se na ně podívat souhrnně. Ono kolektivní smýšlení bylo a stále je výsledkem střetávání a vzájemného prolínání dvou kultur, z nichž jedna je ta hlavní a druhá více či méně potlačovaná.

Historik Jean Delumeau je jednomyslně uznávaný díky svým studiím věnovaným různým typům strachu na Západě, které jeho disciplíně otevřely nové perspektivy, jejich přínos se však týká i jiných oborů. Každý, kdo se zajímá o svět strachů, se na tyto práce musí odvolávat. Je pravda, že i Jean Delumeau jakožto historik se obracel o radu k jiným oborům. Interdisciplinární přístup pro něj není módní heslo, ale pracovní nutnost. Vyžadují ji otázky kladené na čistě historickou dokumentaci.

Henri-Irénée Marrou (1904), odborník na dobu sv. Augustina a profesor Pařížské univerzity, sdílí Butterfieldův a Linkův pohled na nebezpečí hybrys v historickém bádání. Ochotně potvrzuje také Linkův postřeh týkající se objektivity historické skutečnosti, ve srovnání s oběma však připisuje větší význam klíčové roli historika v procesu zpřístupňování pravdy o této skutečnosti, a to i na úrovni detailu. Marrou si uvědomuje nástrahy pozitivismu i jeho protikladu, idealismu, a s nejvyšší obezřetností formuluje své vlastní, křesťanské hledisko, jež se od obou těchto filosofií distancuje.

Chceme-li pochopit dějiny, nesmíme si zastřít oči před skutečností, že dějiny jsou dramatem a to dramatem dvojnásobným: jednak dramatem každého z nás a jednak dramatem celého lidstva.

Pavel Marek - Volodymyr Bureha - Jurij Danilec: Arcibiskup Sawatij (1880 - 1959). Nástin života a díla zakladatelské postavy pravoslavné církve v Československé republice. K 50. výročí úmrtí (1959-2009). Univerzita Palackého, Olomouc 2009, 249 s. (...)