Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Česká a slovenská katolická církev neměly nikdy a nemají ani dnes přehršel osobností, které by byly veřejně známými, byly ceněny ve svém oboru a přitom byly laiky. Však ani v případě Václava Vaško, který zemřel 20. května 2009 ve věku 88 let, to jeho trýznitelé v padesátých letech neuměli pochopit a byli přesvědčeni, že je tajně svěceným knězem. Nebyl tehdy, kněžské svěcení nepřijal ani později. Přesto svým životem ukázal, že člověk může své církvi prospět a odvést pro ni velký kus práce i jako laik. (...)

Paula Frederiksen: Augustine and the Jews. A Christian Defense of Jews and Judaism [Augustin a Židé: Křesťanská obrana Židů a judaismu]. Doubleday 2008, 488 s.

Hagith Sivan: Palestine in Late Antiquity [Palestina v pozdní antice]. Oxford University Press 2008, 429 s.

(...)

Po vzoru Berojských. Život i víra českých a moravských evangelíků v předtoleranční a toleranční době. Uspořádal Ondřej Macek, Kalich, Praha 2008, 599 s. (...)

Na jaře roku 2009 se v Brně na Petrově uskutečnily dvě akce zaměřené na zpřístupnění některých výsledků archeologického výzkumu církevních staveb širší veřejnosti. Především to byla výstava v kryptě, otevřená 6. května a po prodloužení trvající až do září. Autorskému kolektivu se z většího množství nabízeného materiálu podařilo vybrat několik jihomoravských lokalit, kde se v poslední době uskutečnil archeologický výzkum a které bylo možno představit jednak kresebnou či fotografickou dokumentací, ale také výběrem exponátů. (...)

Bernhard Häring (1912-1998) byl německý katolický kněz a teolog, člen řádu redemptoristů. V letech 1951 až 1987 byl profesorem morální teologie na římské Accademia Alfonsiana. Během II. vatikánského koncilu působil jako teologický poradce a významným způsobem zasáhl do řady sněmovních dokumentů. Byl autorem řady teologických monografií, především dvou standardních učebnic morální teologie Das Gesetz Christi (Zákon Kristův, 1954) a Frei in Christus (Svobodný v Kristu, 1979-1981).

Další část svědectví Jana Konzala se zabývá stopou procitnutí do svobody na straně ES i na straně univerzální církve. Obě strany musí svá stanoviska k budoucnosti římskokatolické církve a její misie nově hledat a nově vážit, co kdo má k dispozici a co teprve musí získat, aby se mohla vtělit do konkrétních podob vize církve pod tlakem valících se dějin a výzev doby v létech osmdesátých a devadesátých.

Liturgické piesne v Jednotnom katolíckom spevníku majú oproti iným piesňam podobného typu (napr. gospel) charakter poloľudovej piesne. V priebehu čias totiž nadobudli črty folklóru, hoci často sa vie, kto je ich autor. Súvisí to s tým, že tieto piesne sú všeobecne rozšírené v celoslovenskom meradle a zároveň pretrvávajú v povedomí všetkých generácií, takže už nie je zaujímavé to, kto je autor textu či melódie. (...)

S uchopením moci v únorových dnech roku 1948 a s odstraněním politické soutěže v Československu se největší ideovou a politickou konkurencí Komunistické strany Československa (KSČ) staly masové organizace, jež nebyly pod kontrolou této strany. Mezi pestrobarevnou škálou těchto organizací začaly být záhy velmi patrné církve, především církev římskokatolická, která neváhala dát svůj odstup od nového režimu patřičně najevo. (...)

Rané kroky směrem k evropskému sjednocení po druhé světové válce byly podníceny křesťansko-demokratickými politiky, většinou katolíky a Vatikánem. Papež Pius XII. (1939-1958) přímo podporoval myšlenku federální Evropy. Během studené války se však Evropské hospodářské společenství (EHS) samo vymezovalo spíše z hlediska „západních hodnot"- svobody a demokracie - než z hlediska náboženství. (...)

Dílo Duch křesťanství přineslo neokatolicismu jeden z jeho hlavních námětů tím, že víře a kultu dalo barvy moderní senzibility. Následující díla, především Mučedníci, pak Ducha křesťanství rozvíjejí a ilustrují. Katolické publikum odpovědělo na tyto novinky s velkou vroucností v době, kdy byl duch restaurace odhodlán otevřít všechny možné cesty. Nicméně tato díla nikterak neutvářela vztah mezi křesťanskou vírou a politikou 19. století; v oblasti civilizace a společnosti rehabilitovala jedině minulé působení křesťanství; nové perspektivy nabízela pouze literatuře a umění.