Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Vzhledem k tomu, že jsem se v posledním půlroce detailněji zabýval životním příběhem Andreje B. Zubova, ruského politologa, historika a religionisty, snažím se pochopit jeho způsob myšlení, který na první pohled působí překvapivě. Na jedné straně před sebou vidím ruského vlastence, který svou lásku k Rusku neskrývá, na druhé straně až radikálního liberála západního střihu.

Francouzský institut v Paříži uděluje cenu Prix Guizot – Institut de France významným dílům z oboru historie či studiím týkajícím se současného světa a společnosti nebo aktuálním politickým analýzám. V roce 2022 ji obdržela Françoise Thomová (1951) za svou poslední knihu Pochod pozpátku (La Marche à rebours) zahrnující texty, v nichž se známá francouzská historička a sovětoložka zabývala společenským a politickým vývojem v SSSR a v Rusku posledních zhruba třiceti let.

Dvacátý čtvrtý únor roku 2022 se do evropských dějin zapíše tragickým písmem. Po mnoha letech vypukla v Evropě velká a krvavá válka mezi dvěma státy. Válka jako z jiného století. Válka o kontrolu nad dobytým územím a porobeným obyvatelstvem. Válka, jejíž jednotlivé výjevy připomínají to nejhorší, čím si starý kontinent ve 20. století prošel. Fotografie z Bachmutu, plné bahna, krve a zmrzlých postav v uniformách, se na první pohled v ničem neliší od Passchendaele roku 1917.

Vpád ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022 proměnil tvář Evropy. Na starý kontinent se vrátila válka. Přinesla s sebou všechny hrůzy, které jsme znali už jen ze starých válečných filmů: rozbombardované ulice, zničená města, ostřelování, hromadné vraždy a vyhánění obyvatel, domácnosti bez tepla, světla a vody, zničené životy, majetky, spoušť. Válka také vypustila z láhve staré démony, o nichž jsme si trochu naivně mysleli, že do 21. století už nepatří.

Volby skončily, ať žije politika, chce se zvolat. Ne, nechci tím říct, že volby jsou hlavním projevem politiky, i když někteří politologové mají někdy tendenci si to myslet. Chci tím říct vlastně pravý opak, a sice že volby skutečné politice brání. Jak to?

Malíř, výtvarný pedagog a básník Petr Veselý (1953) patří mezi významné představitele současné české umělecké scény, avšak jeho život a tvorba jsou spjaty především s Brnem. Působil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a poté na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, vyučuje na zdejší Střední škole umění a designu. Žije v Brně-Jundrově, v bývalé kovárně na Veslařské ulici, kde byl až do roku 1956 kovářem jeho dědeček Vilém Veselý.

Jedna z velkých postav české církve posledních desetiletí, mikulovský probošt a biskup skryté církve Stanislav Krátký, by se v listopadu letošního roku dožil význačného jubilea – oslavil by sté narozeniny. Ačkoliv do Kontextů nepsal, psali o něm do časopisů, které jim předcházely, jiní autoři, zejména Petr Fiala a Jiří Hanuš. Ti se v devadesátých letech jako první věnovali na stranách Revue Proglas (a pak i Teologického sborníku) ožehavé otázce skryté církve, jejímž čelným představitelem Krátký byl.