Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Jen málokdo si asi uměl představit, na jak široké paletě příkladů ukáže prezident republiky během pouhých sedmdesáti dní svého pětiletého mandátu, jak nemístné bylo odbývání rozsahu jeho pravomocí souslovím „kladeč věnců“ a naopak jak místné byly obavy odpůrců přímé volby ohledně zvýšení napětí v politickém systému a ve společnosti celkově.

Problém presumptivního profesora Putny připomíná pořekadlo o sezení na dvou židlích. Tento muž je jedním z mála českých akademiků, který je veřejnosti dobře znám jako určitá společenská veličina. Vzato obecně, nejspíše za to může jeho dlouhodobá praxe neotřelého komentátora, mediální zdatnost (zcela evidentní exhibicionismus) a zřejmě i určité nadakademické ambice. Vlajkovou lodí Putnovy dlouhodobé image je přitom snaha o smír mezi homosexualitou a katolicismem. Příznivci jmenování Martina C. Putny profesorem jsou toho názoru, že hodnost profesora je úzce akademickou otázkou.

Poslední dobou se u nás rozšířil názor, že zvolením Miloše Zemana prezidentem ČR se vytvořily příznivé podmínky pro otočení geopolitického kormidla východním směrem. Podle mnohých se navíc atlantický směr zahraniční politiky země začal dostávat do defenzivy již dříve, minimálně úmrtím Václava Havla.

Jedním z nejbizarnějších prvků fungování Evropského parlamentu – na stejné úrovni jako třeba rozložení jeho sídla do tří měst – je hluboce zakořeněná praxe chrlení velkého množství nelegislativních usnesení neboli rezolucí, v nichž EP deklaruje svoje postoje k nejrůznějším tématům. V těchto slohových cvičeních přijímaných na plenárním zasedání ve Štrasburku jednou „vyzývá“ či „naléhavě vyzývá“ toho či onoho, aby udělal nebo neudělal to či ono, jindy zase „vítá“, „připomíná“, „odsuzuje“, „důrazně odsuzuje“, „vyslovuje politování“, „nabádá“, „doporučuje“ atd.

V české politice se stalo zlozvykem, že si předsedové stran sestavují stínovou vládu. Je to patrně součástí slepého kopírování od sousedů. Vidím, že soused má boty jednačtyřicítky a krásně mu padnou, tak si je pořídím taky, bez ohledu na to, že mám velikost pětačtyřicet. Pak se divím, že mi nesedí. Často se tupě porovnáváme se Západem, a pak od sousedů kopírujeme i jejich chyby.

O Miloši Zemanovi je – kulantně řečeno – známo, že ne vždy si zjišťuje fakta předtím, než něco prohlásí. Zářným příkladem toho byly i jeho výroky během debat prezidentských kandidátů. Naposledy se jeden z takových okamžiků udál během prezidentova expozé při návštěvě dolní komory parlamentu, kde prezentoval svou představu změn volebního zákona pro sněmovní volby.

Centrum pro studium demokracie a kultury vás společně s Eurocentrem Brno srdečně zve na křest knihy Evropská unie - Hospodářský prostor s politickou vizí, který se uskuteční v úterý 14. května 2013 od 16.30 v aule FSS MU (Joštova 10, Brno). V rámci křtu vystoupí Markéta Pitrová (Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU), Jiří Georgie (Úřad vlády), Zdeněk Sychra (Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU a Ondřej Krutílek (Centrum pro studium demokracie a kultury). Každý účastník obdrží vlastní výtisk publikace zdarma.

Spor mezi ministerstvem zahraničních věcí a prezidentem o jmenování velvyslanců nezaslouženě hýbe veřejným míněním a budí dojem, že se hraje o mnoho. Ve skutečnosti po jeho skončení spíše zůstane nepříjemná pachuť a touha poražené straně to vítězi při nejbližší příležitosti vrátit. To je to, co zahraniční politika ČR potřebuje nejméně. Je načase si spíše položit otázku, jak se v zahraničí prezentujeme a jaký obraz chceme, aby okolí o České republice mělo.

Značka Česká republika

Nedávné úmrtí bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové oživilo diskusi o její politice a vlivu na světové události v poslední čtvrtině 20. století a na počátku století současného. Patřím k těm lidem, kteří si myslí, že její význam byl mimořádný, a to nejen pro samotnou Británii nebo Evropu, ale pro celý svět.

Než začnu o pastích na myši, musím předeslat: Můj přítel, před pětadvaceti lety ztroskotaný básník, se po literatuře uchytil jako funkcionář přes kulturu v politice, ve straně vládnoucí v Bavorsku už padesát let. Po deseti letech však vedení strany došlo k názoru, že přítel, říkejme mu Hans, je v oblasti propagace stranou protežované kultury, tedy i literatury, vlastně nemehlo, že je nutné se ho zbavit.