Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak ve Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi.

Jestliže si centrální figury administrativy George W. Bushe výhružně říkaly „Vulkáni" a pro první administrativu Baracka Obamy se vžilo označení „Tým rivalů", jak nazvat druhou Obamovu vládu?

Bezprostředně po nedávných prezidentských volbách se naplno rozproudila debata o tom, nakolik lze výsledek především jejich prvního kola vnímat jako signifikantní ukazatel budoucí perspektivy vývoje celého českého stranického systému. Výstup v rámci prezidentské volby lze z řady důvodů relativizovat. Především je zde evidentní vysoká míra personalizace voličského výběru a upozadění role politických stran coby srozumitelných a čitelných značek.

Když americký prezident Barack Obama oznámil nominaci svého někdejšího protiteroristického poradce Johna Brennana na post ředitele Ústřední zpravodajské služby (CIA), rozhořela se ostrá debata o nasazování bezpilotních letadel v boji proti teroristickým skupinám. Brennan je považován za jednoho z architektů tohoto způsobu vedení boje (tzv. „targeted killing"), jemuž kritici vyčítají časté oběti mezi civilisty a pochybují o jeho účinnosti.

Bohumír Žídek v článku Pravicová zahraniční politika v ofsajdu hájil myšlenku, že skutečně pravicová politika je striktně neintervenční. A ostře kritizoval zahraniční vojenské intervence (ať už humanitární či nikoli) jako levicové a neslučitelné s pravicovým pohledem. Za typické představitele pravicové zahraniční politiky uvedl americké senátory Roberta Tafta a Randa Paula.

LIDEM jsou od poloviny devadesátých let, kdy došlo k definitivní strukturaci českého stranického systému, po Unii svobody druhou stranou, jež získala zastoupení v exekutivě, aniž předtím kandidovala ve volbách. Obě strany pak bude s velkou mírou pravděpodobnosti pojit nejpozději od června příštího roku i neslavný konec v nejvyšších politických patrech. Jen mezičas parlamentní relevance bude pro spolek okolo Karolíny Peake mnohem kratší.

Instituce Evropské unie a jejich představitelé každý týden vyprodukují desítky veřejných písemností a ústních prohlášení všeho druhu, které se týkají nejrozmanitějších oblastí lidské činnosti. Vrší se na sebe právní předpisy, legislativní návrhy, zelené a bílé knihy, zprávy, rezoluce, stanoviska, tisková sdělení, prohlášení, projevy atd. Jednou z jejich příznačných vlastností je velmi osobitý jazyk, v němž jsou psány či pronášeny. I když se nám velká část těchto počinů dostává v české verzi, zní jejich dikce pozoruhodně cize, jakoby z jiného kulturního prostředí či z jiné doby.

Neúspěch Přemysla Sobotky v prezidentské volbě ODS pořádně zatřásl. V obavách o výsledek blížících se sněmovních voleb se aktivizuje členská základna, přijímají usnesení, vymýšlejí praktické koncepty, jak stranu ozdravit, zvěrohodnit a posílit. Aby se dílo zdařilo, je třeba co nejpřesněji určit proporce mezi dvěma nejčastěji zdůrazňovanými problémy ODS: nedůvěrou voličů v důsledku skandálů a nízkou autoritou u voličů v důsledku doktrinální krize. Jinými slovy: vyboxovat na TOP 09 do voleb pár ústupků je fajn, ale bicepsy nestačí.

Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) si vás dovoluje pozvat na „křest" nové knihy známého českého dramatika Milana Uhdeho Objevy pozdního čtenáře s podtitulem „Druhé čtení" českých autorů od Máchy k Havlovi. Akce se koná v úterý 12. února 2013 v 18.00 hod. ve Sklepní scéně Divadla Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno). Kmotrem knihy bude herec a režisér František Derfler.

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.