Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Minulý týden byla za přítomnosti předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa na Pražském hradě vyvěšena vlajka Evropské unie a prezident republiky Miloš Zeman podepsal dodatek Lisabonské smlouvy umožňující vznik Evropského stabilizačního mechanismu. Tyto události provázely protesty kritiků ESM a současného směřování evropské integrace. Předseda Strany svobodných občanů Petr Mach při té příležitosti založil petici požadující referendum o vystoupení z Unie. Má to smysl?

Evropská unie se změnila

Ondřej Krutílek, Petra Kuchyňková, Iveta Paličková

Monitoring evropské legislativy 2012

Centrum pro studium demokracie a kultury, brož., 376 s., 424 Kč (cena platná při objednání přes web CDK)

Situaci na Korejském poloostrově můžeme bez nadsázky označit za nejdéle zamrzlý konflikt v poválečné historii lidstva. I když slovo „zamrzlý“ jen stěží odpovídá dlouhodobé výbušnosti situace, stalo se více než cokoliv jiným synonymem pro vleklou zakonzervovanost výsledků poválečného soupeření velmocí na Dálném východě v rámci studené války.

Na Pražský hrad s novým prezidentem přichází mimo jiné podstatně odlišný pohled na směřování evropské integrace, než byl ten, jenž v jeho zdech v uplynulých deseti letech nacházel svou baštu a tribunu. Jednoho z nejvýraznějších kritiků současných centralizačních tendencí v EU a zastánce národního státu nahradil v čele republiky – dle vlastních slov – eurofederalista. Změnu začátkem dubna symbolicky stvrdilo vztyčení unijní vlajky na hradních žerdích.

V naší polistopadové historii není diskutovanějšího usnesení některé z politických stran než tohoto přijatého v dubnu 1995 na sjezdu ČSSD v Bohumíně. Debaty, zda jej (ne)revokovat, se už staly folklórem. Na internetu se dokonce objevila i velmi prapodivná petice za zrušení bohumínského usnesení. Dokládá především to, že jeho originální text četl a zná opravdu jen málokdo.

Narůstající divergence mezi severním a jižním křídlem eurozóny nutí vystrašenou eurokracii stupňovat úsilí o další „prohloubení integrace a solidarity“, což v překladu znamená institucionalizaci přerozdělovací unie, která je nezbytná k záchraně eurozóny a možná i celé EU. Není to nic jiného než snaha o politické řešení ekonomických rozporů. Stejně jako celé euro je politickým projektem nerespektujícím ekonomické zákonitosti.

Evropská komise vydala v listopadu 2012 tzv. blueprint, jenž obsahuje řadu závažných podnětů pro další vývoj evropské integrace. Dokument je v řadě ohledů velmi provokativní, nikoliv v negativním smyslu tohoto slova, ale spíše v jeho smyslu původním – provocatio, tedy výzvy nebo odvolání se k názoru veřejnosti. V tomto případě svůj význam jako dokument vyzývající k diskusi a tuto vyvolávající nepochybně úspěšně naplní.

Právě ses vrátila ze Sýrie, kde už dva roky probíhá krvavá občanská válka, jež prý doteď připravila o život asi 70 tisíc osob. Co tě přimělo vyrazit do tak nebezpečného prostředí?

Když bývalý americký prezident George Bush mladší na palubě lodi USS Abraham Lincoln oznamoval ukončení hlavních operací v Iráku, byl to teprve začátek. Převálcování irácké armády a pozdější dopadení Saddáma Husajna vystřídala rozhodnutí motivovaná představou o vybudování příkladné demokracie v oblasti, která se časem ukázala jako chybná.

Chybné úsudky zapříčinily sektářské násilí

„Voči euru niet inej alternatívy. Ak sa zrúti, zanikne historický projekt Európy. Stroskotá Európa.“ V týchto slovách Angely Merkelovej je odkaz zástancov súčasnej európskej integrácie. Znie to ako „s eurozónou na večné časy“. Realistický pohľad však napovedá, že už dnes – s eurozónou – sme na pokraji finančného kolapsu, sociálnych nepokojov, konfliktov a rastúceho nacionalizmu v centralizujúcej sa Európskej únii.