Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Včera byla zahájena literárně-publicistická soutěž Cena Margaret Thatcherové, kterou pořádá občanské sdružení Reformy.cz ve spolupráci s časopisem Laissez Faire. Mediálními partnery projektu jsou Revue Politika a portál Ostrava Online.

Věříme, že povzbudíme kritiky současného směřování evropské integrace k literární tvorbě. Doufáme, že v řadách soutěžících objevíme nové talenty.

Bývá to už u ODS v poslední době tak trochu rituál. Po debaklu ve volbách se vždy její vedení zaklíná tím, že strana dostala lekci, že musí získat zpět ztracenou důvěru. Od slov se ale nikdy výrazněji nepokročilo k činům. Otázkou je, zda je to vůbec možné.

V rámci spolupráce think-tanku Prague Security Studies Institute a Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se na konci února uskutečnil týdenní intenzivní kurz v oblasti energetiky a energetické bezpečnosti. Přednášky byly věnovány energetice České republiky, ale i zahraničním trhům. Zkušenosti ze zahraničí studentům předali i odborníci z Oxford Institute of Energy Studies.

Největší současná bezpečnostní hrozba pro střední i západní Evropu - a pro transatlantický prostor jako celek - nemá externí charakter, nýbrž přichází zevnitř. Tvrdé škrty ve výdajích na obranu a armádu podkopávají schopnost států čelit asymetrickým hrozbám a utvářet vnější bezpečnostní prostředí. Obnovení schopnosti efektivně reagovat na výzvy a zároveň proaktivně formovat mezinárodní dění je, zejména pro evropské politiky, zásadním úkolem následujících let.

Nové bezpečnostní prostředí

Podáním žaloby na prezidenta republiky vrcholí jedna z nejtrapnějších epizod posledních let, nazvěme ji hon na Klause. Senát poprvé využil toto své oprávnění - či spíše doslova v posledních minutách si užil chvíle na mediálním výsluní. Od pátku už pro žalobu totiž nebude nutný pouze souhlas Senátu, ale i Poslanecké sněmovny, navíc se zvýší kvorum, takže by osmatřicet senátních hlasů z osmašedesáti nestačilo. Přirozeně - změna má logiku ve změně způsobu prezidentské volby, přesto senátní konání v posledním prezidentském Klausově týdnu by bylo k smíchu, kdyby nebylo k pláči.

Po dvaceti letech od skončení studené války, zarámovaných vládou jediné světové supervelmoci, Spojených států amerických, stojí mezinárodní společenství opětovně na rozcestí. Vývoj v posledních letech potvrdil postupnou změnu v rozložení sil největších světových hráčů a nevyhnutelný posun směrem k multipolárnímu světu.

„Měli bychom přijímat jen tolik cizinců, kolik můžeme integrovat," říká v rozhovoru o české imigrační politice senátor Tomáš Grulich, historik a expert na migraci.

Česká imigrační politika v současné době prochází změnami. Připravuje se mimo jiné i nový zákon o cizincích. Jak vnímáte českou imigrační politiku v porovnání s politikami jiných evropských států?

Maďarský Ústavní soud před několik dny zrušil zákon, který zakazoval veřejné používání symbolů totalitní moci. Od května tak bude zcela legální procházet se po ulicích a na klopu si připnout například odznak s hákovým křížem nebo rudou hvězdou.

Zatímco některé unijní návrhy - třeba požadavek formulovat „evropskou vizi horských masívů" - působí úsměvně, jiná euroopatření mají konkrétní dopady na naše životy. A společné mají jedno - rozhoduje se o nich daleko od občanů.

Pozvali mě na hodinový rozhovor do rozhlasu. Na pusté žvanění je to moc, na velké téma, jak vypadá svět, málo. Předpokládám, že jde o svět celý, nejen unavenou západní civilizaci. Hned jsem si vzpomněl na Chestertona, že „náš polojasný svět lze nazírat buď jako večerní soumrak, nebo jako ranní šero. Že jsme dědici dějin, si většinou uvědomujeme, často však zapomínáme, že jsme také předky."