Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Před časem proběhla v České televizi v lehce bulvárním pořadu paní Jílkové debata na téma kvót na zastoupení žen ve vedení velkých společností. Jeden z obhájců tohoto návrhu Evropské komise prohlásil něco ve smyslu, že feministky daly společnosti dost času, aby přirozeným vývojem došla ke stavu, který ony považují za žádoucí. Protože se tak nestalo, je třeba tento stav nastolit pomocí nařízení. Toto prohlášení velmi názorně dokumentuje zásadní spor mezi etatisty a zastánci konceptu, který Friedrich von Hayek nazval spontánním řádem.

V otázce institucí, mechanismů a smluvních řešení máme v případě EU co dočinění s kontinuitou vývoje. Tento proces je však možné rozdělit na různé etapy z hlediska jejich politických specifik.

George Orwell ve své zásadní eseji nazvané Politika a anglický jazyk z roku 1946 napsal: „Politický jazyk musí zhusta sestávat z eufemismů, kruhové argumentace a bohapustého mlžení (...) Miliony rolníků jsou okrádány o svá hospo­dářství a vyháněny na strastiplné cesty pouze s tím, co dokážou unést v ná­ručí: taková praxe se nazývá transferem obyvatelstva či úpravou hranic."¹ Orwell měl nepochybně pravdu, ovšem jeho často opakovaný výrok, že „transfer" byl pouhým eufemismem, pomíjí některá klíčová fakta o kořenech a vývoji tohoto pojmu.

Inaugurací prezidenta Obamy začalo jeho druhé volební období. Leckdo by si mohl myslet, že do příští volební kampaně zbývají téměř čtyři roky. Omyl. Další prezidentská kampaň začala okamžitě po oznámení výsledků loňských voleb. Pro některé osobnosti Republikánské strany byla Romneyho porážka signálem, že místo republikánského kandidáta pro rok 2016 je volné, a proto by neměly příliš otálet. Toho si všimla i některá média a ihned se pustila do spekulací, kdo by takové ambice mohl mít. Pojďme se podívat na jména, která padají nejčastěji.

Sdělení, které si musí z prezidentské vřavy zapamatovat každý myslící politik, je jednoduché: Česká republika není Praha a osm milionů oprávněných voličů nesedí jen v pražských kavárnách. Co to znamená pro dnešní politickou realitu?

Pokud Miroslav Kalousek shodí vládu, aby využil setrvačnosti Karlových 2 241 000 stoupenců a získal pro TOP 09 druhý dech (okolo 10,12 %) vůči umírající ODS, můžeme se mezi dubnem a květnem těšit na velké volby. Pokud ne, za 16 měsíců se bude rozhodovat o složení příští sociálně demokratické vlády.

„Neříkala sem to?" prohlásila radostně moje kadeřnice, majitelka salónu a klausovka. „Vyhraje Zeman. Už je to jasný." „Vy byste volila levičáka?" namítl jsem. „Vy, politologisti, taky houbelec čemu rozumíte," namítla zase ona. „Dyk vlád s Klausem a nekrad. Slušnej, rovnej chlap. Na zkorumpovanou politiku svý partaje se raděj vybod a sám znechuceně odešel, a moh se držet lizu. Nic si nenakrad. A pan prezident ho doporučil!"

Každý prezident po sobě touží zanechat odkaz - a v případě amerického prezidenta to platí dvojnásob. Nebývá ovšem pravidlem, aby z takového odkazu výrazněji těžila i Evropa. Plán Baracka Obamy na vytvoření zóny volného obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií, dvěma největšími ekonomikami světa, by Evropě pomohl překonat hospodářské problémy, zvýšil by její postavení v globální ekonomice a posílil ji i politicky.

Přestože se v historicky první přímé volbě českého prezidenta objevilo jen devět kandidátů, počet zájemců byl mnohem vyšší. Podle některých byla podmínka padesáti tisíc podpisů nutná, neboť při neomezeném počtu kandidátů by stát vydal na tisk lístků zbytečně vysokou částku. Podle jiných ovšem takové aranžmá snižuje demokratičnost voleb. Stále častěji se proto hovoří o „rakouském modelu" - šesti a půl tisících úředně ověřených podpisů. Přitom existuje možnost, jak stávající podmínku padesáti tisíc podpisů zachovat, aniž by volby byly jakkoli zpochybňovány. Inspiraci lze hledat v USA.

V proklamacích proti článku II amnestie prezidenta republiky se vedle toho, že vyvinil „zloděje a tuneláře" (úsloví, jež mimo jiné maně připomíná komunistické „keťasy a šmelináře"), Václavu Klausovi nejvíce vyčítá, že zmařil vyhlídky obětí hospodářských trestných činů na odškodnění. Protože jde přinejmenším o zjednodušující a v mnoha ohledech i zavádějící argument, dovolil jsem si k tématu napsat několik poznámek.

Trestní versus civilní řízení

Historicky první přímá prezidentská volba prezidenta ČR pravděpodobně nebude zcela jasně vyhraněným duelem mezi pravicí a levicí. Přesto se ozývají názory, že hlasy pravicových voličů by pro Schwarzenberga měly být automatické. Pojďme se podívat, proč tomu tak není.

Nejvýrazněji se v daném smyslu vyjádřil ředitel Občanského institutu Roman Joch. V článku pro Českou pozici vyřešil dilema pravicového voliče, koho volit, následujícím způsobem: