Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010 si zásluhou výsledků preferenčního hlasování voličů vysloužily mediálně vděčný termíny voličská či kroužkovací revoluce. Jedním z jejích symbolů se stal i 29letý řadový úředník dopravního odboru radnice ve východočeském Náchodě Jan Pajer. Toho i přes absenci jakékoliv viditelné osobní kampaně zaškrtlo na posledním místě kandidátní listiny královéhradecké ODS více jak tři tisíce voličů, což jej vyneslo na její třetí místo a nakonec i do sněmovny.

Oněch několik let uplynuvších od napsání knihy umožňuje autorovi vidět nejen ji, ale i komentáře, které vyvolala, s jistým reflektujícím odstupem. Jedna z vyslovených výhrad se opakovala; o knize se říkalo a psalo, že je v líčení Poláků a polské reality příliš pesimistická. Tato výhrada je formulována příliš obecně, ale je nicméně závažná, neboť se podle kritiků dotýká samotného jádra mé diagnózy. Ta podle jejich názoru postrádá věrohodnost už z toho důvodu, že až do takové míry černý obraz skutečnosti nemůže být pravdivý.

V současné podobě Evropské unie můžeme vidět takřka uskutečněnou právnickou a úřednickou utopii. Právnickou, což neznamená právní. Každý neduh se léčí další - většinou s právem zaměňovanou - regulací, přičemž právníci se mění v lékaře naší neduživé reality v poslední instanci. Tudíž v suveréna postdemokratického systému. 

Těžko hledat mezi prominenty dnešní Evropské unie někoho, kdo tak dokonale zosobňuje nynější stav unijní politiky a intelektuální trendy v ní panující, jako je místopředsedkyně Komise a komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová. Tato mimořádně energická žena s jiskrou v oku a se zápalem revolucionářky dělá vše, co je v jejích silách, aby posunula Unii směrem ke svému ideálu světlé budoucnosti. Tu vidí na jedné straně ve vytvoření skutečného evropského federativního státu, který bude světovou velmocí.

Přiznám se, že přistupuji s nedůvěrou ke každému netechnickému slovu, které je mladší tří set let. Ano, je mi jasné, že potřebujeme nová slova pro takové věci, jako je hardware či software nebo třeba SMS. A samozřejmě potřebujeme nějaké názvy pro dříve neznámé živočichy či rostliny. Dávat jména zvířatům bylo ostatně výsadou člověka již v rajském stavu; můžeme dokonce říci, že to byla jeho povinnost.

Konrad Janowski a Michał Łuczewski, jakož i paní Jadwiga Staniszkis, jejíž postřeh zmiňují, trefili hřebík na hlavičku, když problém obecného dobra a možnosti jeho nahlédnutí kladou do těsné souvislosti se sporem mezi filozofickým realismem a nominalismem. Jsem přesvědčen, že mají pravdu a je to přesně tak: je-li pozice filozofického realismu oprávněná, pak objektivní obecné dobro existuje a je poznatelné. Má-li však pravdu nominalismus, objektivní obecné dobro je nemožné, existují jen subjektivní dobra individuální a „obecné" dobrou je jen jejich sumou.

Euroamerická veřejnost byla v posledním týdnu šokována výjevy pálení vlajek a demonstrací s protizápadními hesly, které dospěly až k fatálním násilnostem. Od Maroka po Pákistán hořely americké vlajky, zfanatizované davy zaútočily na evropské ambasády a obětí libyjských džihádistů se v Benghází stal americký velvyslanec Chris Stevens.

Jsou knihy dobré, knihy špatné a knihy inspirující. Kniha Fareeda Zakarii Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě patří do třetí z těchto kategorií. Politolog Fareeda Zakaria je narozením Ind a volbou Američan. Je člověkem, který má Západ rád, váží si ho a v zásadě to s ním myslí dobře. Napsal knihu zajímavých otázek - a to dnes není málo.

Svůj první velký boj v roli „svobodného" primátora, ten o kontrolu nad Dopravním podnikem, prohrál. Nutno říci, že po právu, i když spíše kvůli nástroji, který využil, než kvůli účelu, který sledoval. Je-li primátor Bohuslav Svoboda mužem, kterého Praha, ODS i ČR potřebují, musí ukázat, že uštědřenou lekci pochopí jako příležitost pro docenění významu svých nejslabších stránek. Těmi jsou ideologická nespoutanost a moc velká sebedůvěra.