Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Někdy se zdá, že střední Evropu udržují při životě hlavně intelektuálové, akademici, umělci a politici, kteří vnímají společné rysy našeho regionu, nebo jim vyhovuje přesah, jež nabízí. Debaty o střední Evropě často začínají u jejího vymezení. Nelze se tomu vyhnout. Je to zajímavé a má to smysl. Musí však existovat i něco víc.

Je smutné, že to trvalo tak dlouho. Až minulý týden jsem konečně četl původní český text hlásící se k federalizaci EU, který měl zároveň hlavu a patu. Jeho autorem je Jan Kudrna z Právnické fakulty UK.

Obecné dobro bylo po staletí něčím samozřejmým. I když nebylo nikde k nalezení, nikdo nezpochybňoval, že přece jenom někde existuje. Klasická i křesťanská tradice říkaly jedním hlasem: cílem lidského života je dobro, které stojí jak nad dobrem jedince, tak nad úhrnem takovýchto dober. Osvícenství, které v mnoha ohledech odkaz Athén a Jeruzaléma opustilo, v této věci nejenže nic nezměnilo, ale naopak učinilo obecné dobro - vedle obecné vůle a demokratické metody - jedním ze tří pilířů své koncepce politiky. Jean-Jacques Rousseau pouze přizpůsobil staré koncepce novým podmínkám. Teprve 20.

Stovky lidí v Praze v rámci Týdne svobody připojily na speciální zeď své vzkazy určené členkám vězněné ruské kapely Pussy Riot. Mottem druhého ročníku Týdne svobody byla „svoboda slova" a organizátoři si jako aktuální příklad vybrali zmíněné ruské punkrockerky, z nichž tři jsou za kritiku politiky prezidenta Vladimira Putina ve vězení.

Vznik České republiky nebyl bohužel výsledkem hledání a nalezení ideje, jako tomu bylo v případě Republiky československé roku 1918, nýbrž důsledkem čirého pragmatismu. A na posledním výhonku „balkanizace" střední Evropy je to poněkud znát.

V Praze se v květnu u příležitosti českého vydání knihy Davida Marshe Euro. Boj o osud nové globální měny uskutečnila konference, na níž kromě autora vystoupil guvernér České národní banky Miroslav Singer a iniciátor českého překladu Marshovy knihy, poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon. Přečtěte si to nejzajímavější, co na konferenci zaznělo. (…)

David Marsh je přední britský odborník na evropskou ekonomickou integraci. Pracoval ve Financial Times a Reuters, poté působil v investičním bankovnictví a poradenství. Dnes spolu s kolegy vede poradenskou firmu SCCO a fórum OMFIF. Vydal několik knih: Germany - Rich, Bothered and Divided (1989), The Bundesbank - The Bank that Rules Europe (1992), Germany and Europe - The Crisis of Unity (1994), The Euro - The Politics of the New Global Currency (2010, druhé, rozšířené vydání 2011).

Slavný morální filozof Alasdair MacIntyre jednou kriticky poznamenal, že „moderní konzervativci se věnují většinou jen uchovávání starších variant liberálního individualismu místo těch novějších". Tito nástupci Edmunda Burka podle MacIntyra zavádějícím způsobem kladou do protikladu tradici k rozumu a trvalost tradice do protikladu ke konfliktu.

Když se mluví nebo píše o politických ideologiích, mívám často dojem, že je na ně pohlíženo ahistoricky. Není samozřejmě vůbec špatné si některé ideologie popsat, zmínit jejich charakteristické rysy, ale možná stejně důležité je ukázat jejich vnitřní vývoj. Liberalismus v 19. století v západní Evropě znamenal především požadavek ústavy, dnes to je asi něco úplně jiného. Dá se vůbec sledovat jakási vnitřní kontinuita u politických ideologií?

Tři renomované agentury Fitch, Moody's a S&P na konci června snížily rating Kypru do kategorie „junk" a země okamžitě požádala Evropskou unii o finanční pomoc. Čtrnáct dní předtím nás zastihly zprávy o obdobné žádosti ze strany Španělska. Jde po Řecku, Irsku a Portugalsku o čtvrtý a pátý stát EU, který si hodlá finance na záchranu vlastního bankovního systému půjčovat v zahraničí.