Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Horlivost protikorupční politiky politických stran zaměřená na vytváření detailních pravidel, která mají zabránit selhání státního úředníka, může vážně poškodit hospodářství České republiky. Jak říká Meyerův zákon: je velmi jednoduché něco zkomplikovat, ale bývá značně komplikované něco zjednodušit. Za ono „něco" si dosaďte státní byrokracii.

Europoslanec ODS a člen evangelické církve Hynek Fajmon chtěl v pátek výkonnou radu občanských demokratů přesvědčit o nesmyslnosti církevních restitucí v současné podobě. Nikdo se s ním ale nebavil. Fajmon naprosto nedůvěřuje argumentům, s nimiž vláda restituce obhajuje.

Ve své analýze z poloviny srpna jste napsal, že k církevním restitucím není důvod, protože jednak se už uskutečnily v devadesátých letech a jednak jsou k církvím příliš benevolentní. Co vám na vaše stanovisko řeklo vedení ODS?

Mitt Romney je pitomec. Alespoň to vyplývá z toho, co píše velká část médií. A po krátkém nahlédnutí do internetových diskusí se zdá, že to je poměrně rozšířený názor i mezi českými čtenáři. „Ten Romney je ale blbec, mámo," byla možná slova nejednoho českého diváka přilepeného k televizní obrazovce. Možná si i vzpomněl na Sarah Palinovou, která si spletla Jižní Koreu s KLDR, či omílané přešlapy George W. Bushe - to byli přece taky pitomci. Zdá se, že všichni republikáni jsou hloupí. Na rozdíl od chytrých demokratů.

Jak se to řekne rakousky?

Žijeme v době, v níž důležitější než samotná politická agenda je mediální obraz, který kolem ní vzniká. Žijeme v době, která zpochybňuje představu politické strany jako nejdůležitějšího aktéra demokratické politiky. Žijeme v době, kdy národní demokratický stát zvolna pod tlakem různých vlivů eroduje. Tato tři silná tvrzení je dobré jednak nahlédnout prizmatem nejenom české, ale i širší reality, jednak se zamyslet, co to vlastně pro podstatu demokratické politiky znamená.

Zavedení přímé volby prezidenta v České republice nese četné znaky absurdního dramatu, u nichž se již v minulosti mnohokráte zastavovali mnozí politologové i ústavní právníci. Jedním z nejparadoxnějších výrazů těchto tendencí je vztah přímé volby prezidenta a politických stran.

Ty tam jsou kdysi povinné prvomájové pochody s transparenty, mávátky, tanečky a alegorickými vozy, a přesto se jako by vrátily v podobě daleko barevnějšího letního bláznivého karnevalu homosexuálních menšin, těch zmalovaných, polonahých těl i tváří třetího pohlaví. Přemítám, co chtějí tou parádou demonstrovat a snad i prosadit.

Vzpomene si na to dodnes ještě hodně lidí. Je říjen 2008, sobotní podvečer a volební studio ČT seznamuje diváky s výsledky druhého kola senátních voleb. Na televizní obrazovce se jednotlivé senátní obvody postupně zbarvují dooranžova (na Znojemsku s příměsí rudé), jen všechny tři pražské obvody zůstávají modré. Pražská ODS, jež má napjaté vztahy s vedením strany, se prostřednictvím svého předsedy Pavla Béma hrdě prsí, že se jako jediná dokázala ubránit „oranžovému tsunami".

Okurková sezona dokonala své a důležitý spor, možná ovlivňující budoucí charakter České republiky, degradovala na spor o politickou kulturu nejsilnější opoziční strany. Faktem je, že výtka ke způsobu, jakým se ČSSD rozhodla bojovat proti tzv. církevním restitucím, je legrační. Ohledně kauzy billboardu s nataženým církevním pařátem si zejména ČSSD s ODS, která svého času „přemlouvala bábu", nemá co vyčítat. Debata by ale neměla kopírovat zavedená schémata šarvátek mezi vládou a opozicí.

Olympijské hry skončily. Češi na nich získali slušné výsledky, Slováci došli zklamání. Někomu se mohlo nelíbit, že se skutečnou tělovýchovou má stávající podoba olympiády společného jen máloco, organizátorům v Londýně zase vadí, že když na monstrakci neprodělají, tak na ní rozhodně netrhnou. V jednom ale byla olympiáda sukcesem mimo vší pochybnost: proběhla, pokud známo, bez obětí na životech.

Argument ve prospěch zahraniční politiky Baracka Obamy je následující: Od svého předchůdce zdědil svět plný strastí, včetně dvou válek v zahraničí, agresivní al-Kájdy, hluboké nedůvěry vůči USA a otřesené domácí ekonomiky. Dnes tyto strasti slábnou. Vojska jsou z Iráku doma a postupně se vracejí i z Afghánistánu. Usáma bin Ladin a jeho dvacet spolubojovníků je mrtvých. Amerika je za oceánem populárnější, diplomatická iniciativa vedla ke snížení jaderných zbraní a zpřísnila sankce vůči Íránu. Ekonomika se pomalu zotavuje. Argument proti politice Baracka Obamy ale ukazuje jiný obrázek.