Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Letošní prezidentské volby v USA budou přelomové ledasčím. Pokud obhájí svůj mandát stávající prezident Barack Obama, bude mít nejen - dle svých vlastních slov - v druhém období „volnější ruce", ale bude pokračovat i jeho liberálně-levicová politika.

Prezident republiky je u nás tradičně nejen představitelem státu, ale také nositelem výrazných myšlenek. Z tohoto pohledu je zajímavé podívat se, jak navrhují řešit nedostatky fungování české demokracie stávající prezident Václav Klaus a výrazný prezidentský kandidát Miloš Zeman.

Evropští lídři neprožívají odpočinkové léto. Angela Merkelová z hor v severní Itálii volala Mariu Montimu a slibovala, že pro euro udělá „vše potřebné". Italský premiér jezdil po evropských hlavních městech a snažil se, aby udržel úroky za úvěry co nejníže. Během své dovolené na ostrově Sylt přivítal německý ministr financí Wolfgang Schäuble amerického ministra financí Tima Geithnera. A muž, kterého všichni sledují, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, slíbil: „Do Polynésie nepojedu, je to příliš daleko."

Když se německá kancléřka vrátila z posledního summitu eurozóny, bylo jen otázkou času, kdy se strhne bouře a zda zasáhne německou vládnoucí elitu a její eurointegrační konsenzus. Poprvé to totiž vypadalo, že byla zatlačena triumvirátem Francie, Itálie a Španělska do kouta a záchranu eurozóny už neřídí podle německých pravidel. Poprvé se zdálo, že byl učiněn první krok k dluhové bankovní unii.

Nedávno mne napadla zdánlivě absurdní otázka: Existuje rozdíl mezi teroristou a teroristou? Odpověď zní: Ano, v hodnocení mezinárodním společenstvím. Když íránský, či Íránem placený terorista vybuchne a zabije izraelské turisty v Bulharsku, jde o zločinný akt. Odpálí-li se sebevražedný útočník mezi špičkami Sýrie, není v tom větší problém. Neboť takový atak (vydávaný posléze zpravidla za „klasický" bombový útok) dokazuje, že „ti špatní" jsou sami nejednotní. Poněvadž útočníkovi musel pomáhat nějaký insider.

Nová francouzská vláda má velký problém. Jak se vyhnout další integraci Evropské unie a zároveň získat převážně německé finance na podporu bank a krachujících deficitů jižních států? Francouzské hospodářství je s jihem silně propojeno, navíc stagnuje a krizi mohou od samotné Francie odvrátit pouze společné dluhy.

Na potvrzení existence Higgsova bosonu, nazývaného z legrace „Boží částice", se čekalo víc než půl století; není jen tak honit (astronomicky) drahým urychlovačem subatomární protony třicetikilometrovým podzemním tunelem, nemluvě o výpočtech nepřímých důsledků srážky částic, vidět je nelze. A tak byla radost (4. 7. 2012) z potvrzení standardního modelu fyziky vědců veliká a světová média se radovala s nimi. Horší to bylo s vysvětlováním laické veřejnosti.

S očekáváním zajímavého a poučného čtení jsem si koupil knihu Nailla Fergusona Vzestup peněz (Argo, Praha 2011). Musím ale konstatovat, že kniha tohoto skotského historika, jehož časopis Time zařadil v roce 2011 mezi sto nejvlivnějších osobností dneška, pro mne byla spíše zklamáním.

Jak metodologicky zkoumat abstraktno?

Snad až příliš snadno zapadly nedávné informace Lidových novin o výši odměn, které vypláceli ministři české vlády v čele s TOP 09. Jak napovídá příklad odměn vyplácených v roce 2011 radnicí Prahy 6 špičkám tamějšího úřadu, pozadu zřejmě nebudou ani obce a kraje. Velmi pravděpodobně bez ohledu na stranickou příslušnost jejich vedení.

Poslední dny v českém veřejném prostoru zcela zahltily buď takzvané církevní restituce, anebo spor o trestní (ne)vydání Vlasty Parkanové, někdejší ministryně obrany, během jejíhož funkčního období znechucení vojáci sarkasticky meldovali: „Sloužíme Vlastě!" A měli pádný důvod, neboť tehdy si z kvalit vedení rezortu tropily legraci snad i ministerské toaletářky.