Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Často skloňovaná ideová vyprázdněnost české politiky se pochopitelně týká celého politického spektra. Je ovšem na místě s povzdechem uznat, že nejvíce myšlenkově plodnou stranu dnes představují komunisté, kteří jako jediní reprezentují ryze krajně levicový program. Tristní situace vládne na pravici. Ustavení Petra Nečase lídrem kandidátky nejsilnější pravicové strany má ODS dovést k vítězství. Ve skutečnosti pouze zakryje nepředstavitelnou vnitrostranickou řevnivost.

Řada uznávaných myslitelů dneška od Stephena Hawkinga po Davida Attenborougha tvrdí, že náš boj s klimatickou změnou a jinými environmentálními problémy nemůže uspět, pokud „něco neuděláme" s populačním růstem. Ve Vesmíru v kostce Hawking prohlašuje, že „v posledních 200 letech se populační růst stal exponenciálním (...) Každých čtyřicet let dojde ke zdvojnásobení světové populace." To je ovšem nesmysl.

Jeden americký konzervativní komentátor v reakci na nedávné parlamentní volby v Iráku napsal, že v dnešní situaci měla být země již v roce 2005, kdy proběhly první řádné volby do iráckého parlamentu, které menšinoví sunnitští Arabové zcela nebojkotovali. Přesto tehdy k volebním urnám masově nepřišli a s následným vývojem se nesmířili. Další tři roky násilí a chaosu ukončené až navýšením amerických vojenských sil, změnou taktiky stabilizačních sil a vojenskou porážkou sunnitů a al-Káidy umožnily cestu k druhým řádným parlamentním volbám, které proběhly 7. března tohoto roku.

Marek Babic

Od antiky k stredoveku

Dejiny neskorého rímskeho cisárstva medzi rokmi 284-476

Centrum pro studium demokracie a kultury, brož., 322 s., 338 Kč (cena platná při objednání přes e-obchod CDK)

Podle desetiletého plánu přijatého v roce 2000 vedoucími představiteli EU a jejích tehdejších patnácti členských států, který se stal známý pod názvem „Lisabonská strategie", měla být Unie dnes „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností". Celá „strategie" byla ve skutečnosti nepřehlednou změtí cílů hospodářských, sociálních a ekologi(sti)ckých, z nichž mnohé si navzájem odporovaly; jejich současné naplnění bylo čirou utopií.

Někdejší dlouholetý agent CIA na Blízkém východě popisuje své zkušenosti „terénního pracovníka" v Íránu. Čerpá z osobních cest do sledované oblasti i rozhovorů s pestrou škálou osobností - od bývalého osobního asistenta ajatolláha Chomejního přes šéfa izraelské kontrarozvědky až po obyčejné Íránce, Iráčany nebo Palestince. Kapitola, z níž pochází následující ukázka, se věnuje různým podobám hrůzného fenoménu sebevražedných atentátníků. První část vyšla v Revue Politika 2/2010.

Proměnlivost a nejednotnost názorů politické reprezentace země na účast českých vojáků v zahraničních misích není dobrým signálem pro spojence a neznačí nic dobrého ani ve vnitropolitické diskusi o zahraniční a bezpečnostní politice. Ukazuje se, že mnozí z našich politických představitelů zahraniční politiku stále ještě chápou jako třešničku na dortu, nikoli jako systematickou činnost. Na druhou stranu by nedávné zamítnutí návrhu posílit českou misi v Afghánistánu mohlo vyvolat debatu, na jaké bázi by měla česká armáda fungovat.

„Dámy a pánové," uvedl ministr financí Eduard Janota 29. září 2009 ve Sněmovně návrh na změnu zákona o dani z přidané hodnoty, a pokračoval: „Chtěl bych zdůraznit důležitost přijetí této novely, protože členské státy Evropské unie mají povinnost, to bych chtěl zdůraznit, transponovat výše uvedené směrnice do svého právního řádu k datu 1. ledna 2010, a proto je navržena i stejná účinnost tohoto zákona. V případě, že by nebyla transpozice těchto směrnic do českého zákona o dani z přidané hodnoty k tomuto datu provedena, hrozí sankce ze strany Komise."¹

Aleš Urválek v knize Dějiny německého a rakouského konzervativního myšlení (Nakladatelství Olomouc, 2009) udělal kus dobré práce jako historik myšlení. Uvádí čtenáře do problematiky, ukazuje mu její ideový a intelektuální prostor. Jako filozof však autor prokázal trestuhodně slabý výkon.

Problematické je již jeho vymezení, co vlastně ono „konzervativní" je, co ve své knize sleduje.

Nejdůležitější aktuální událostí na naší politické scéně nejsou výroky Mirka Topolánka, ale tichá a rychlá instalace sociálního demokrata Šebesty do funkce ministra životního prostředí. Toto jmenování jasně ukazuje, že skutečná moc v této zemi se od krajských voleb 2008 trvale a soustavně přesouvá do rukou ČSSD, byť tato strana vytváří dojem, že za nic nenese odpovědnost a představuje jakousi "opoziční naději". To ale neodpovídá realitě. ČSSD s výjimkou několika málo radnic vládne prakticky všude a veřejnost to musí vědět. Proto musí ODS okamžitě odejít do opozice.