Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Česká republika hodlá změnit svou rámcovou pozici k návrhu nové unijní antidiskriminační směrnice. Zdálo se, že po peripetiích s přijímáním českého antidiskriminačního zákona, kdy zazněly snad všechny argumenty, proč takovou normu nepřijímat, nelze přijít s ničím novým. Jenže proponenti agendy rovného zacházení je asi neslyšeli.

Hnutí Demokratické Rusko se zrodilo na přelomu 80. a 90. let 20. století coby alternativa vládnoucí KSSS. Tehdy sdružovalo prakticky celou antikomunistickou opozici, z ideového hlediska se majoritně orientovalo na podporu sociálně orientovaného tržního hospodářství a postupně začalo podporovat i myšlenku osamostatnění tehdejší RSFSR. V prezidentských volbách stál blok na straně Borise Jelcina.

Do sekularizovaného Turecka, nadaného významnou strategickou polohou, jezdí mnozí Evropané na dovolenou a znají alespoň společenský povrch. S dosud poměrně izolovanou Arménií je to horší. Přitom jde o stát starému kontinentu, který neustále zdůrazňuje společné křesťansko-židovské kořeny, kulturně daleko bližší. Arméni ostatně cítí velikou hrdost na fakt, že patří k prvním christianizovaným (křest přijali počátkem 4. století n. l.) a jejich sakrální stavby náleží ke starobylým architektonickým skvostům. K nechuti Osmanů prosluli též jako obratní obchodníci.

Nedávné politické události ve Spojených státech znovu zaměřily naši pozornost na počínání administrativy Baracka Obamy a vývoj vztahů USA s Evropou. Překvapující vítězství málo známého republikánského senátora v Massachusetts bude zapsáno do politických dějin jako klíčová událost raného období Obamovy administrativy. Vyvolává totiž nejen otázky směřující ke krokům Obamova týmu v minulém roce, ale i hlubší otázky ohledně povahy moderního prezidentství.

První kolo ukrajinských prezidentských voleb dopadlo dle předpokladů. Do finále postoupili současná premiérka Julija Tymošenková (25 % hlasů) a někdejší premiér a hlavní sok Tymošenkové a Juščenka z oranžové revoluce Viktor Janukovyč (35,5 %). Média již dávno jejich souboj označila efektní metaforou „Kráska a zvíře". Efektní, nikoliv však efektivní, neboť je zkreslená a zkreslující. Šelmami jsou totiž oba.

Lisabonská smlouva vstoupila 1. prosince 2009 v platnost. Završila se tak anabáze, jež se vinula většinou první dekády nového tisíciletí a stála velké množství energie jak propagátory, tak oponenty dalšího prohlubování evropské integrace.

Snaha vlády rozpustit Dělnickou stranu, k čemuž se kladně vyjadřuje (nebo se na tom přímo nějakým způsobem podílí) řada lidskoprávních organizací, politiků a publicistů (kteří bůhvíproč věří tomu, že by rozpuštění DS mělo nějaký vliv na výskyt jevů, jako je rasismus a xenofobie uvnitř společnosti), je zcela zbytečným kondičním cvičením už dávno nemotorného nepolitického kolosu, a to navzdory patetické dikci většiny médií. První pokus ještě Topolánkova vláda diletantsky zbabrala, nyní najala alespoň věhlasného advokáta Tomáše Sokola.

Výzkumníkovi Century Foundation a bývalému americkému velvyslanci v Turecku Mortonu Abramowitzovi a profesoru mezinárodních vztahů Henri J. Barkeyemu vyšel v posledním loňském vydání Foreign Affairs článek o současné situaci v Turecku. Autoři poukazují na řadu jak pozitivních, tak rozporuplných rozhodnutí turecké vládnoucí strany AKP a jejího hlavního představitele Recepa Erdogana. Uvádějí příklady kroků, jimiž Turecko zlepšilo své vyhlídky na vstup do Evropské unie, ale i těch, které vedly spíše ke snížení jeho šancí.

Těsně před koncem loňského roku se euroúředníci dozvěděli, že se jejich plat zvýší jen o polovinu toho, co čekali. Komise se proto rozhodla, že členské státy, jež za to podle ní mohou, požene k soudu. Má recht.

Členské státy už delší dobu hrají podivnou hru. Tváří se, jak prostřednictvím Rady ministrů v EU hájí národní zájmy, v praxi ale často činí pravý opak.

Ať už letošní květnové volby dopadnou jakkoliv a vznikne po nich jakákoli vláda, velmi pravděpodobně budeme mít pro příští léta v nejvyšší české politice jednu jistotu: Jiřího Paroubka. A to i kdyby nastal zvrat v dosavadních průzkumech veřejného mínění, po volbách byla na středopravém půdorysu ustavena většinová vláda (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), což je téměř jediná možnost, jak uskutečnit alespoň nějaké reformy veřejných financí, a Jiří Paroubek zůstal i nadále řadovým poslancem. Pokusím se nastínit, jak by se za této situace mohla odvíjet jeho budoucnost.