Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Vítězství Miroslava Kalouska v boji o post předsedy KDU-ČSL bylo překvapením pouze pro toho, kdo neznal situaci v této straně podrobně. Po nanicovatém předsednictví Jana Kasala a Cyrila Svobody se totiž nedalo nic jiného ani čekat. Především Svoboda nedokázal naplnit ambice do něj vkládané. Pod jeho vedením se strana křesťanských demokratů stávala jakýmsi přívažkem silnějších demokratů sociálních.

Čelní čeští komentátoři vytkli prezidentovi Václavu Klausovi, že se během své návštěvy Ruska nezastal zatčeného podnikatele Michaila Chodorkovského se stejnou vervou, s jakou se kdysi zastal bankéřů z IPB. Z této paralely potažmo vyplynula pokrytecká morálka českého prezidenta, který měří události nestejným metrem, jak se mu to zrovna hodí do krámu. Klausovi kritici zřejmě mají na věc vyhraněný názor a nezbývá, než je obdivovat, protože situace kolem zatčení nejbohatšího člověka v Rusku a zablokování dříve veřejně obchodovatelných akcií jeho podniku není nikterak prostinká.

Ladislava Klímu jsem znal nejdříve prostřednictvím četných citací, kterými prokládal své přednášky můj univerzitní učitel Oleg Sus, a to v kladných, ba obdivných souvislostech. Přiměl mě tím k soustavné četbě všeho, co bylo z Klímova díla dostupné, ale k pochopení mě nepřivedl. Zejména kuriózní odstavce z Utrpení knížete Sternenhocha (1928) mi v učitelových extenzích připadaly chtěně divadelní a četba celku na tom mnoho nezměnila. Srovnával jsem Klímu-filosofa s jeho slavnými předchůdci Schopenhauerem a Nietzschem a zdálo se mi, že Klímův přínos světové filosofii nebyl velký.

V rámci současné "války proti terorismu" je jednou z nejrizikovějších zbraní, které by teroristé mohli reálně použít proti koalici demokratických států, tzv. špinavá bomba (radiologická zbraň). Nejedná se přitom o vědeckou novinku, protože úvahy o jejím využití (byť pod jinými názvy) se objevují již od počátku jaderného věku. Přesto použití radiologických zbraní ze strany teroristů anebo tzv. darebáckých států budí značné obavy, protože by mohlo přinést kvalitativně novou dimenzi ohrožení západní civilizace.

Znáte dobře německy mluvící podnikatelský svět. Jak je podle vaší zkušenosti v tamních kruzích hodnocena Česká republika?

Politikové a novináři zacházejí s pojmem „historický" v souvislosti s událostmi z bezprostřední současnosti poněkud velkoryseji než historikové. Přesto jsou události, u nichž se nám toto označení přímo vnucuje. Summit Evropské unie 12. a 13. prosince 2002 v Kodani tak „historickým" klidně nazvat můžeme. Přijetí deseti nových členských států, z nichž osm bylo až do převratu v létech 1989/1990 pod vládou komunismu, představuje tlustou čáru za kapitolou dějin, započatou rozdělením kontinentu na západní a sovětskou sféru zájmů na konferenci v Jaltě v únoru 1945.

V oborech, jež jsou o svém vlastním významu přesvědčeny tak pevně, jako je tomu u mezinárodních vztahů, není nijak neobvyklé, že se čas od času objeví strhující bestseller, jemuž zároveň neschází ani vysoká kvalita.

Rychlost bývá zpravidla u politického rozhodování považována za přednost. Stává-li se však rychlost politických procesů překážkou veřejné diskuse, pak je třeba uvažovat o tom, zda v jejím důsledku nedochází např. k oslabování možnosti demokratické kontroly. Nad Návrhem Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu (dále jen "evropská ústava"), vypracovaným Konventem o budoucnosti Evropy, se tato otázka nabízí. Mezi předložením konečné podoby návrhu ústavního textu (18. 7.) a zahájením mezivládní konference v Římě (4. 10.) neuplynulo ani čtvrt roku.

Je tomu již několik let od chvíle, kdy mě zaujala neotřelá slova Petra Robejška o tom, že se naše země nachází ve válečném stavu a bojuje o budoucnost svých občanů. Nebojuje tanky a samopaly, protože se bitevní pole přesunula do ekonomické oblasti.

"My se tady měsíce snažíme argumentovat proti reformě veřejných financí a kdo se dnes o tom baví... Všechny lidi zajímá, že se jeden ódeesák opil. Takový je výsledek našeho snažení," postěžoval si hořce v Právu šéf poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. Opravdu, po měsících hlasitého bubnování, silných slov a tajuplných náznaků trapné finále. Vláda zůstala v sedle, schvalování jednotlivých bodů vládní reformy šlo proti všem předpokladům jako po másle a ti, kdo si v Tipsportu vsadili na Špidlův pád, mohli po velkých nadějích jenom zlostně mačkat a trhat bezcenné tikety.