Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

I když ještě oficiálně ODA nezanikla, současné peripetie s jejím dluhem jsou již jenom její labutí písní. Jak se mohlo stát, že strana s tak obrovskými ambicemi stojí dnes prakticky před krachem?

Při podzimním vyjednávacím maratónu představitelů čtyřkoaličních stran o společných kandidátkách bylo - byť neveřejně - o dalším osudu ideje třetího českého stranického pilíře vlastně již rozhodnuto. Tenkrát se hrála mnohem ostřejší hra, plná podrazů a nehezkých názorových výměn, než jaká probíhala poslední měsíc okolo „moderovaného problému" s dluhem ODA.

Výbuchy v Istanbulu na konci listopadu v době návštěvy amerického prezidenta Bushe ve Velké Británii, takřka každodenní zpravodajství z Iráku o nových ztrátách spojeneckých vojáků i civilních zaměstnanců a různé celosvětové aktivity teroristických skupin vyvolávají u řady pozorovatelů (včetně těch, kteří tradičně podporují americkou politiku) otázku, zda je kurs, vytyčený po 11. září 2001, zcela správný či alespoň správně realizovaný a prezentovaný.

Podle článku v německém časopisu Der Spiegel se německá vláda snaží předefinovat svou zahraniční politiku, setřást minulost a etablovat se jako „evropská středová síla". Této problematiky se dotýká i text článku „Nové úkoly, nový směr" autorů Ralfa Besteho, Petry Bornhoeftové, Wolfganga Reutera, Haralda Schumanna a Gabora Steingarda, který byl 13. října 2003 zveřejněn na webových stránkách časopisu Der Spiegel.

Bohumil Pečinka: Cesta na Hrad. Ze zákulisí volebních kampaní. Formát, Praha 2003, 185 stran, náklad a cena neuvedeny.

Ernest Gellner byl střízlivým, až skeptickým analytikem národovectví. Nacionalismus popsal jako historicky se vyvíjející fenomén spjatý s rozvojem průmyslové společnosti. Rodí se za velké metamorfózy evropské civilizace, za rozpadu stavovské society udělující každému jednotlivci neměnný statut, v čase zrození anonymního individua bořícího tradiční sociální bariéry. Nacionalismus nabídl kolektivní emoce masám opouštějícím náboženskou víru i agrární životní zvyklosti.

Dlouhodobý veřejný rozruch kolem druhé války v Iráku, způsobený politickým sporem mezi francouzsko-německo-belgickým jádrem ideologie a politiky EU s přesahem na Rusko a Čínu a spojeneckým svazkem demokracií kolem USA, má svou odborně literární podobu. Ta se u nás nyní vyostřuje po nedávném pohotovém vydání českého překladu letošní závažné knižní studie amerického politologa Roberta Kagana O ráji a moci, jež byla uveřejněna pod českým názvem Labyrint síly a ráj slabosti (Lidové noviny, přeložil Antonín Hradílek, Praha 2003).

Válka měla vždycky svá pravidla, i když třeba jen na ochranu mrtvých. Například v Iliadě vypráví Homér, že když Achilles zneuctil Hektorovo tělo, pohněvalo to bohy. Středověcí církevní činitelé se snažili omezit válčení jen na určité dny v týdnu a speciálně pro války vyvinuli teologii určenou k omezení použití ozbrojené síly. Ve Věku rozumu se tomuto předmětu pilně věnovali „publicisté" zabývající se mezinárodním právem, ve 20. století pak přišli s úpravami v oblasti spravedlivých důvodů ke vstupu do války (jus ad bellum) a válečného práva (jus in bello).

Sexuální role a jejich konsekvence jsou v "postmoderní" společnosti častým tématem ideologických polemik a také konfliktů v praktické politice. Diskutuje se o rovnoprávnosti žen, nepřípustnosti diskriminace na základě pohlaví a sexuální orientace, popřípadě o krizi moderní rodiny a výchovy dětí.

Dovolte mi, abych zde v Tennessee promluvil o tématu, které je mi blízké, o Evropě. V této souvislosti bych rád zdůraznil dva základní jevy. Na jedné straně ve střední a východní Evropě již druhé desetiletí probíhá složitý přerod komunistické společnosti ve společnost svobodnou, kdy země střední a východní Evropy konečně docházejí k poznání, jak náročný a dlouhý je proces této transformace. Na druhé straně stojí západní Evropa, která se téměř nevinně a nevědomě mění v jeden evropský stát.