Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

O situaci současného romanopisce se dá uvažovat z estetického nebo z institučního hlediska. Estetikou rozumím problematiku žánrů a otázky formy a stylistické volby nebo jejich módnosti - toho, co francouzská kritika nazývá écriture. Instituční kategorii chápu jako rámec materiálních podmínek pro psaní, tedy toho, jak dnes literární texty vznikají, jak se dostávají do oběhu a jakého se jim dostává přijetí a ocenění. Obojí spolu samozřejmě souvisí.

„... totalitarismus utvářel, nebo - dáváme-li přednost tomuto vyjádření - pokřivoval politickou a vládní scénu dvacátého století. Má v úmyslu v tom pokračovat i na jeho konci."

Carl Friedrich a Zbigniew Brzezinski, 1965

Rakousko umožní vstup České republiky do Evropské unie, jakmile bude odstavena jaderná elektrárna Temelín. Tento postup v lidové iniciativě u našich jižních sousedů podpořil téměř milión lidí. Drsná slovní přestřelka mezi Milošem Zemanem a Jörgem Haiderem definitivně zasadila celý temelínský problém do oblasti vnitropolitických střetů a mezinárodních - nacionalismem podbarvených - sporů. Temelín přestal být již dávno, pokud jím vůbec někdy byl, předmětem věcných otázek týkajících se pouze jeho technologické bezpečnosti. Je politickým symbolem, byť pro různé aktéry s rozličným významem.

Americká ekonomika je v recesi (v pravém slova smyslu), Německo, na kterém jsme nejvíce závislí, také. Německý institut IFO prohlásil, že jde o nejtěžší recesi za posledních 20 let. Jak to ovlivní českou ekonomiku? Anebo si ČR zachová svůj autonomní růst?

Jedním z uchazečů o prezidentský post býval svého času jistý Stanislav Pecka, pekař ze Sobětuch na Chrudimsku, který za hlavní poslání svého případného prezidentského mandátu považoval zrušení letního času. Přesněji řečeno, abych mu nekřivdil, deklaroval mnohem skromnější cíl: "Chci tím [tj. kandidaturou] dosáhnout toho, aby si alespoň někdo všiml, že střídání letního a zimního času je zdraví škodlivé." Ale kdopak by dnes dokázal rozlišovat podobné nuance v záměrech.

Časně zrána otevřel opat Jáchym z Fiore v horské samotě Zjevení svatého Jana a pohroužil se do studia a meditace. A tu byl, jak píše, "zrak mého ducha náhle oslněn jasem poznání". To, co zbožného mnicha a zakladatele kláštera San Giovanni ve Fiore jeden svatodušní den posledního desetiletí dvanáctého století osvítilo jako blesk, zrevolucionizovalo celé dějiny západního politického myšlení. Symboly a postavy Nového Zákona se Jáchymovi najednou seřadily v trojjediné perspektivě světových dějin, v níž po řádu Otce následoval řád Syna a po něm řád Svatého Ducha.

To čtvrtstoletí, které uběhlo od ledna sedmasedmdesátého roku, nemá zatím ještě takovou sílu, aby vymazalo z paměti vzpomínky na dobu těsně před Chartou a krátce po ní.

I se čtvrtstoletým odstupem je na hnutí Charty 77 hoden vrcholného ocenění politický instinkt jejích iniciátorů. V roce 1976 se Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jeden z výsledků dlouhého a úporného diplomatického a politického jednání v Helsinkách, stal součástí právního systému Československé federativní socialistické republiky. Text vyšel ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhláška ministerstva zahraničí. Obsahovala upozornění, že pokud zákony státu neodpovídají jejím ustanovením, mají být neprodleně upraveny.

Během posledních týdnů se česko-rakouské vztahy mimořádně zhoršily. Bez jakéhokoliv přehánění je možné jejich současný stav označit za krizový. Česká republika a Rakousko nyní připomínají dva těžce rozhádané sousedy, kteří na sebe křičí přes plot a navíc si na sebe ještě navzájem stěžují na radnici.

Někdo tvrdí, že slyší trávu růst, a přitom nevidí, co se mu děje před očima. Takovou slepičí slepotou trpí, zdá se, mnozí prominentní čeští politologové. S unavující neodbytností se snaží vsugerovat české společnosti, že představa o konfliktní, ostře rozhraničené politice založené na pevných světonázorových východiscích je včerejší, že v dnešním světě se nosí čistě technicistní pojetí, které umožňuje přeshraniční spolupráci kohokoli s kýmkoli. Správa věcí veřejných tedy má být svěřena do rukou profíků, nikoli politických stran.