Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Termín „genocida", který zavedl v roce 1944 polsko-židovský právník, emigrant Raphael Lemkin, měl popisovat tehdy probíhající Hitlerovu kampaň za vyhlazení Židů v Evropě. Avšak Lemkinův zájem o tento nejohavnější ze všech zločinů - který on i ostatní definovali jako plánované úsilí o zničení celého národa nebo etnické skupiny - dlouho předcházel vzestupu nacismu. K ukrutnostem, které nejprve přitáhly jeho pozornost k tomuto problému, došlo v jiné světové válce a v jiném kontextu.

Třiatřicet let po masakru jedenácti izraelských atletů palestinskými teroristy na mnichovské olympiádě v roce 1972 o této události natočil film význačný režisér. Ačkoli ho předcházela velká reklama, není až takovým kasovním trhákem a navíc vzbuzuje vážné kontroverze. Za sebe Spielberg prohlásil, že Mnichov dělal z prosté touhy uctít zavražděné Židy: "Tento film jsem zamýšlel jako jejich památku, protože se na ně zjevně zapomínalo." Nehledě na tento cíl režisér věřil, že film bude mít co říci k naší těžké době a zvláště k probíhající válce proti teroru.

Výsledek lednových palestinských voleb zřejmě překvapil i jejich samotné vítěze. Se značnou převahou v nich totiž zvítězilo radikální islamistické hnutí Hamás. To sice v předvolebních průzkumech vykazovalo vysokou potenciální podporu voličů, avšak prakticky vždy zaostávalo za favorizovaným Fatahem. Ve 132členném palestinském parlamentu radikální islamisté nakonec získali přes polovinu křesel (74 mandátů) a vytlačili sekulární nacionalisty na druhé místo (45 mandátů).

Zelené strany jsou tradičně na levé straně politického spektra v koalici se sociální demokracií (Německo) nebo s komunisty (Portugalsko, Španělsko, Itálie, Francie). V severských zemích jsou to zelení protijaderní pacifisté (Dánsko, Švédsko, Finsko), někdy vystupující i proti členství v EU. Kromě ekologie patří k jejich oblíbeným tématům feminismus, opozice vůči globalizaci a obnovitelná energie. Možná je i spolupráce zelených se středovými křesťanskodemokratickými stranami (Švýcarsko, Rakousko). Výrazně pravicové strany mají nejčastěji antiekologický punc.

ODS svým návrhem na nulovou sazbu DPH pro potraviny překvapila mnohé své příznivce. Naskýtá se otázka: je opravdu zvýšení sazby DPH u potravin a léků důvodem k prohře voleb, anebo se jedná pouze o klišé, které se pouze automaticky omílá bez logického vysvětlení? Zajímavý je v této souvislosti rozhovor s Mikulášem Dzurindou v Hospodářských novinách ze dne 17. února 2006 s příznačným názvem „Dražší potraviny volby neprohrají".

Každá nová technologie zasahuje do života celé společnosti. Vzpomeňme uhlí a páru, elektřinu, telefon a rádio, automobil a letadla. Také si připomeňme, že každá má svá pravidla používání, která musíme respektovat, abychom měli užitek a ne škodu. V současnosti je nejaktuálnější biotechnologie; informační technologie se už etablovala, zatímco nanotechnologie teprve vystrkuje růžky. Biotechnologie se uplatňuje v průmyslu, zdravotnictví, ale nejvíce se o ní hovoří v souvislosti se zemědělstvím, protože od doby kamenné zajišťovalo výživu lidstva a stalo se základem jeho kultur.

Místopředseda vlády Jiří Havel ve svém vystoupení před chvílí předvedl, že je opravdovým znalcem marxismu a že je mu blízká i jeho metoda zkoumání. V dnešní době je skutečně cenné oplývat těmito schopnostmi. Onen televizní pořad, kde pan Havel označil kapitalismus za neslušné slovo, jsem také viděl. A pana místopředsedu vlády už nějaký pátek znám, myslím osmnáct let, takže mě jeho výroky ani agresivita, s jakou je prezentoval a obhajoval, nepřekvapila.

Oživení diskusí o IPB, která fakticky zanikla v červnu 2000, vyvolaly arbitráže České republiky s londýnskou Nomurou, resp.s její nizozemskou dceřinou společností Saluka. V této souvislosti je důležité zasadit si diskutovaný problém do širších souvislostí vývoje České republiky a jejího bankovnictví v devadesátých letech.

Kde se vzala IPB?

Dva měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny se česká pravice (a ODS zvlášť) nachází v očekávání vítězné porážky. Ukazuje se, že povolební vyjednávání zřejmě nebudou mít pro liberálně-konzervativní směr dobré vyústění. Nic na tom nemění, zda ODS nakonec bude zastoupena ve vládě. Už dnes je proto dobré začít mluvit o cestě k horizontu voleb 2010.

Zvolenie Davida Camerona za lídra britských konzervatívcov zmenilo politickú scénu. Zvyšné dve strany viditeľne znervó­zneli. Líder liberálnych demokratov Kennedy rezignoval a labouristov označil lord Hesel­tine za „zajace vo svetle reflektorov Camero­novho auta, ktoré nevedia, čo robiť".