Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Když byl českým ministerským předsedou Miloš Zeman, mohli si čeští novináři vybrat, zda se raději nechají označovat za „lháře" a „prostituty", nebo za „hnůj" či „odporné cáry". Nový český premiér, který v mnohém imituje styl a noblesu svého velkého předchůdce, dává přednost jinému výrazivu: neposlušným novinářům předhazuje „politickou pornografii".

Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma krátce před Vánoci kritizoval vládu za její rozpočtovou politiku, která je jeho slovy nedisciplinovaná, místy až nerozumná, a oddaluje přijetí eura. Ústy ministra financí Bohuslava Sobotky kabinet obvinění odmítl. Kdo má pravdu?

V blížících se volbách má ODS jasnou pozici favorita. Vede v průzkumech veřejného mínění, má za sebou mediálně úspěšný brněnský kongres. Sjezd byl výjimečný - přenášený v přímém přenosu přes internet, organizovaný ve stylu amerických kampaní. Strana představila novou volební image, dosavadní koloristiku rozšířila o oranžovou barvu symbolizující slunce, radost, bohatství, ale i moc. Tradiční logo ve volební kampani nahradí modrá turistická značka. „Po modré společně" chce pak ODS vést voliče k volebním urnám. Vrcholem programu byla prezentace volebního spotu.

Ve snahách současné vlády vrátit pod svou kontrolu komerční zdravotnická zařízení se zračí odvěké přesvědčení socialistů, že rozumné plánování zajišťuje občanům přístup ke zboží a službám lépe než jakási hloupá „neviditelná ruka trhu". Dodnes se řídí logikou krejčíka Zápotockého, který asi také věřil tomu, že je-li šperkařství výhodnější než pekařina, všichni budou prodávat šperky, ne housky. Nemá smysl připomínat jim lidovou moudrost, že je-li soli málo, je sůl nad zlato. V základě jejich jednání je něco většího než jen neznalost lidové pohádky.

V referendu, které se konalo 12. června 2008, odmítli občané Irska ratifikaci tzv. Lisabonské smlouvy, která si kladla za cíl po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu zajistit prostřednictvím institucionálních reforem efektivní fungování EU pro futuro. Irsko je přitom jediným členským státem EU, kde se elektorát mohl v referendu ke smlouvě vyjádřit; zbylých šestadvacet států se rozhodlo pro proces ratifikace smlouvy skrze národní parlamenty.

V zahraničněpolitické agendě České republiky nyní dominuje otázka ratifikace Lisabonské smlouvy a smluv o umístění amerického radaru. Tyto smlouvy se navzájem velmi liší svým předmětem, povahou a celkovým významem, přesto (nebo právě proto) není bez zajímavosti postavit je vedle sebe a zamyslet se nad některými méně diskutovanými souvislostmi.

Dalším pojmem v našem seriálu je „diskriminace". Zařazuji jej proto, že je velmi aktuální. V českém parlamentu se v současné době vede diskuse o tom, jak do českého právního řádu zavést tzv. antidiskriminační směrnici EU týkající se oblasti zaměstnání. Evropská komise navíc nedávno představila další návrh z podobného ranku - antidiskriminační směrnici, která se má týkat i všech ostatních oblastí života (mimo práci a zaměstnání). Diskuse o diskriminaci se tak bezpochyby opět dostane do centra pozornosti.

Většina Američanů si jistě vzpomene na televizní reklamu na jistý druh „nízkokalorického" piva, která rozpoutala debatu mezi zastánci „chutná skvěle" a „málo vydatné". Debata byla absurdní a také nebyla od počátku myšlena vážně. Bohužel stejný argument se v současnosti používá v debatě o tom, jestli je to Čína nebo Indie, která jde jakožto velmoc vstříc světlejším zítřkům. Ve své podstatě je tento spor ideologické povahy a staví proti sobě potenciály „autoritativního" a „demokratického" státu.

Dvě konstanty determinují dějiny Ruska. A to až do dnešních dnů. Rusko bylo vždy autokracií a zároveň nikdy nedošlo k oddělení ekonomiky od politiky. Proto zde ani nevyrostl standardní trh. Soukromé vlastnictví bylo vždy podmíněné, podléhalo zájmům politické moci. Nemohlo se stát oporou nezávislosti na autoritě, známe i období, kdy bylo zcela vymýceno. Individuální svoboda nikdy neexistovala. O podřízenosti soukromého vlastnictví vůli vládnoucí moci svědčí i slova momentálně nejbohatšího Rusa Olega Děripasky. Ten prohlásil, že když bude požádán, předá svůj majetek rád do rukou státu.

Jsem přesvědčen - a záměrně to zmiňuji hned v úvodu - že panika, která je v poslední době vytvářena kolem dramatických, v minulosti údajně neznámých globálních klimatických změn a jejich následných katastrofálních důsledků pro budoucnost lidské civilizace, nesmí zůstat bez rezolutní odpovědi dosud více či méně mlčící většiny racionálně uvažujících lidí, zejména klasických liberálů, libertariánů a dalších, svobodu jako hlavní hodnotu vyznávajících mužů a žen.