Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Na první pohled z volebního programu ČSSD na čtenáře dýchne notná dávka sebevědomí. Slibuje 5 % růstu HDP každým rokem, průměrnou mzdu 26 500 korun, nezaměstnanost maximálně 6 %. Kdo by si to nepřál? Tak proč je nevolit? Odpověď je velice jednoduchá. Tento volební program není až tak sebevědomý, jak se na první pohled zdá.

Počátkem března představili českým a moravským voličům svůj předvolební program „Kvalita života" naši zelení. Strana se v něm na několika místech charakterizuje jako liberální a přichází se širokým spektrem problémů, zahrnujícím nejen vlastní ochranu životního prostředí, ale i daňovou reformu, zdravotnictví, ochranu spotřebitele, školství a vědu, přímou demokracii (přímé rozhodování na úrovni municipalit, přímá volba prezidenta), ochranu rodiny a dítěte, rovnou příležitost pro ženy, důchodovou reformu, bytovou politiku a mnohá další témata.

Titulní stránky všech evropských i zámořských deníků se předháněly v tom, kdo nabídne lepší snímky a barvitější popis rozehnání opoziční demonstrace proti zfalšování voleb v Minsku. Zatímco likvidace protestního stanového tábora na Kastričnickoj plošče ve středu města ještě nezaujala úplně všechny, tklivé záběry kamer a dychtivých fotoreportérů učinily z nemastného a neslaného běloruského pokusu o revoluci událost číslo jedna. Ovšem tak jako tomu bývá i v jiných případech, ohlas běloruských událostí bude mít jepičí život.

Zkratky v názvu článku připomínají známou písničku Ivana Mládka ze sedmdesátých let, ve které si bral na mušku tehdejší zkratky, jako byly OPBH, ČSAD, PVC a mnohé další. Pro téma tohoto článku je však nezbytné je použít, protože jejich rozepisování by bylo velmi zdlouhavé a protože podstata věci to skutečně vyžaduje.

Spojené arabské emiráty se nakonec vzdaly svého záměru přikoupit šest velkých amerických přístavů, ale spor o tento obchod byl vskutku zábavný: odpůrci se strachovali o národní bezpečnost Spojených států, zatímco stoupenci „velkého kšeftu" poukazovali na to, že žádný kus hmotného majetku nepřejde do vlastnictví Arabů - ti že získají pouze právo na technické provozování přístavních budov a zařízení. Přítel-podnikatel mě poučil: „Tak to dneska chodí všude. Já jsem kupříkladu developer a zrovna spouštím projekt za půl druhé miliardy.

Na počátku roku 2006 byly oficiální reprezentace evropských států konfrontovány s několika bezpečnostními problémy, které souvisely s islámem. Vedle nejasné situace v palestinsko-evropských vztazích po volebním vítězství Hamásu a vyostření atomové krize s Íránem se jednalo především o masové a agresivní protesty muslimů proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském a norském tisku. Ve svém důsledku vedly k růstu islamofobie i k debatám o rozsahu ochrany hodnot muslimů v kontextu evropského pojetí svobody slova.

Od karikatur k hořícím ambasádám

Výtka, že Evropská unie trpí "demokratickým deficitem", se do jisté míry stala klišé. Zaznívá, ač z rozdílných důvodů, jak od euroskeptiků, tak z tábora příznivců "stále užší unie". Debata se rozvíjí zejména od druhé poloviny 80. let, kdy integrace začala gradovat a kdy během několika let prošla zásadním kvalitativním posunem. Podstatné množství důležitých vládních funkcí bylo přeneseno z působnosti orgánů členských států na úroveň ES/EU a "Brusel" se stal instancí rozhodující o každodenních právech a povinnostech jednotlivců.

Dvoudílnou monografii Hitler z pera Iana Kershawa vydalo nakladatelství Argo v roce 2004 v překladu Ladislava Vereše. Je na ní možné demonstrovat, jaký pokrok učinila moderní politická historiografie na hitlerovské téma za posledních sedmdesát let.

Jedním z klíčových projevů svobodné, konsolidované, v demokratickém prostředí se odehrávající veřejné politiky je přítomnost čistého, nezkresleného, ničím a nikým nedeformovaného odrazu skutečné podoby (ve smyslu vnitřní struktury) dané společnosti ve skladbě její politické reprezentace. Právě vztah mezi základními znaky každé politické komunity, vypovídajícími (takřka) vše o jejích hodnotách, normách, trendech i nadějích, a podobou jejích politických elit je základem a předpokladem moderní analýzy politiky.

Knihu Bohumila Pečinky a Petra Havlíka Politika z obou stran lze hodnotit minimálně ze dvou hledisek. Prvním je zvolená forma: dialog politického komentátora a politického praktika, v devadesátých letech šéfa volebních kampaní ODS i ODA. Knihu bezprostředně ovlivnilo patnácté výročí sametové revoluce, které si tak nějak samo říkalo o bilanci. Nicméně z textu je přece jen zřejmé, že si oba aktéři spíše předem řekli, co by si tak asi měli říci, pak si to řekli, řečené se mezitím nahrálo, dotvořilo empirickými vsuvkami a bylo hotovo.