Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Říci, že žijeme ve věku nacionalismu, znamená prohlásit něco, co je zároveň banální i provokativní. Je to banální, jelikož v dnešním světě existuje více národních států nežli kdykoli předtím v dějinách. Proces dekolonizace vedl v období 40. až 70. let minulého století ke vzniku desítek národních států v Asii a Africe. Zhroucení Sovětského svazu a rozpad bývalé Jugoslávie uvolnil z komunistického uvěznění celou řadu „staronových" národních států ve střední Evropě a střední Asii.

Irák se ani po druhých volbách nepřiblížil demokracii. Budou-li vítězné strany prosazovat konfederaci, hrozí další, pravděpodobně násilný rozpad země. Příčiny rozdrobení státu a politické scény leží i v politickém vývoji posledních dvou let.

Vzpomínky filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera (Listy o druhých a o sobě, Torst, Praha 2005) uspořádal Jiří Opelík z rukopisného materiálu, který vznikal od padesátých do sedmdesátých let minulého století. Profesor J. L. Fischer se s režimem rozešel v padesátých letech a jako penzionovaný vysokoškolský pedagog se octl v nezáviděníhodné hmotné situaci. Napsal první část vzpomínek pro nakladatelství Československý spisovatel, jež ale rukopis odmítlo. Vznikaly další varianty. Velmi potřebný honorář byl proplácen formou zálohových stipendií.

Během podzimu minulého roku považovali komentátoři světových médií George W. Bushe za politickou mrtvolu. Věci se tehdy pro prezidenta nevyvíjely příznivě. Průzkum veřejného mínění z října 2005 ukazoval, že 53 % Američanů s prezidentem nesouhlasí. Teprve po sérii předvánočních projevů se jeho popularita zvýšila.

Není zřejmě pochyb, že nejsilnější politické strany v Evropském parlamentu byly a jsou ve své podstatě "proevropské". Tímto eufemistickým označením se dnes rozumí především sdílení společného přesvědčení, že jen prohlubující se integrace, završená vytvořením federativního celku ve smyslu "Spojených států evropských", je tou správnou "evropskou" cestou. Toto přesvědčení, jak se zdá, stále převažuje jak v řadách nejsilnějších socialistických, tak i liberálních a konzervativních politických stran.

Občanská společnost patří k pojmům, které jsou u nás provázeny nebývalými mýty. Bez přehánění lze říci, že je to v českém prostředí jeden z nejkontroverznějších politických pojmů vůbec. Tato kontroverze však nemá původ v odborném společenskovědním diskurzu; je důsledkem nevídaného zpolitizování termínu, a tudíž jeho zpovrchnění. Občanská společnost se jako pojem stala nástrojem politického boje.

Počátkem ledna uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku v Národním domě na pražských Vinohradech seminář s názvem "15 let od obnovení kapitalismu v naší zemi", jehož se účastnili protagonisté tehdejších dějů. Vedle Václava Klause, Karly Dyby či Vladimíra Dlouhého na semináři vystoupil i Dušan Tříska, jeden z hlavních iniciátorů kupónové privatizace. Na následujících stranách přinášíme rozšířenou verzi jeho příspěvku.

Nikdo nepopsal situaci v předvolební ODS tak výstižně jako čtenář R. F., který v mailu uvedl: "Já vím, že se za poraženecké řeči před bitvou střílí, ale já chci jen mobilizovat a přezbrojit armádu. Není pravda, že se před bojem nemá měnit velitel, to se dělá i v průběhu boje, když třeba padne. Jen se nemá, nesmí měnit velitel za ještě neschopnějšího. Já coby desátník ODS necejtím pevné vedení a víru v hlavního velitele! (I civil v naší vesnici se mu posmívá!) A za to nemůžu přece já, kterej volil Nečase.

V předvečer Štědrého dne se ujal úřadu čtvrtý prezident třetí polské republiky Lech Kaczyński, který ve druhém kole prezidentských voleb porazil favorizovaného leadera liberální Občanské platformy (PO) Donalda Tuska. Bratři Kaczyńští, jejichž strana Právo a spravedlnost (PiS) vyhrála v parlamentních volbách, uspěli i díky proklamované potřebě budování nové, v pořadí čtvrté republiky, jež by měla překonat neduhy a nedostatky období po roce 1989 (hlavně korupci a úpadek morálky).

V polovině prosince 2005 prošel Poslaneckou sněmovnou zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Schválení většinou přítomných poslanců mu zajistily 84 hlasy především z řad ČSSD a KSČM, proti se postavil celý klub KDU-ČSL a větší část ODS. Přestože drtivá většina veřejnosti má k této právní úpravě vlažný až lhostejný vztah, zvolil premiér Paroubek nečekaně tvrdý postup vůči vlastním zákonodárcům, jimž autoritativně nařídil hlasovat pro nebo alespoň svou nepřítomností snížit kvórum potřebné ke schválení předlohy.