Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Jednou z nejrozšířenějších pověr politologie pro začátečníky je představa o tom, že oligarchický kapitalismus a socialismus v sociálnědemokratickém provedení jsou z definice neslučitelné. Ve své veřejné rétorice, a nejen předvolební, socialisté obvykle uvádí země Latinské Ameriky nebo Jelcinovo Rusko jako příklad divokých, sociálně-darwinistických nebo také oligarchických forem kapitalismu, zatímco vzorem druhého modelu je zpravidla švédský socialismus - údajně jeden z nejúspěšnějších ekonomických experimentů minulého století.

Brutální, zlá, zlovolná, útočná, lživá, konfrontační, negativní. Takovými a podobnými přívlastky se nejčastěji hodnotí letošní volební kampaň. Z pohledu zadavatelů a realizátorů volebních kampaní jsou však takové soudy bezcenné. Zajímá je jediné: jestli je kampaň úspěšná, nebo neúspěšná.

Volební kampaň 2006 získala mnohá označení - brutální, nenávistná, konfrontační, agresivní či nízká. Jaká však byla doopravdy a do jaké míry ovlivnila volební výsledek?

Řada předvolebních komentářů předpokládala, že výsledek obou nejsilnějších stran bude těsný. Tříprocentní náskok, který ODS získala před ČSSD, tyto předpovědi potvrdil.

Vítězem letošních parlamentních voleb se stala ODS se ziskem 35,4 % hlasů před druhou ČSSD, která získala 32,3 % hlasů. Malý rozdíl mezi volebním výsledkem dvou největších českých polistopadových stran dává tušit existenci poměrně jasné štěpící společenské linie (pravice - levice), což znamená, že v předvolebních bojích je nutné více než kdy předtím klást důraz nejen na své skalní příznivce, ale zejména na tzv.

Volby 2006 přinesly jeden z nejdramatičtějších soubojů v polistopadové historii a jejich celková analýza si vyžádá pěkné hromady papíru. Pozornosti by přitom rozhodně neměl ujít vliv volebního systému. V České republice platí varianta poměrného systému přijatá narychlo poté, co ústavní soud fakticky zrušil volební zákon přijatý ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy. Nový volební zákon logicky reagoval na zřízení krajů, z nichž učinil volební obvody, a postuloval pravidlo, že by jeden poslanec měl reprezentovat zhruba stejný počet voličů.

Proces formulování české vnější bezpečnostní politiky ve vnitřní politice od poloviny devadesátých let probíhal podle poměrně stabilních schémat, což souviselo i s relativně ustálenou situací na české politické scéně a neměnností názorů jejích hlavních protagonistů. Případná válka proti Íránu, vedená USA a jejich spojenci, o níž se v souvislosti se stupňováním íránského jaderného programu stále častěji hovoří, by ale mohla znamenat zásadní zlom ve výsledné podobě českých postojů k americkým vojenským tažením (zvláště pokud by Američané uvažovali o použití jaderných zbraní).

Se zájmem jsme očekávali výsledky dvoudenního jednání nejsilnější celoevropské politické formace - Evropské strany lidové (EPP) - v Římě ve dnech 30.-31.března 2006. Vstupní materiál, který byl účastníkům předložen k projednání, obsahoval kromě obecného euronadšení jen málo konkrétních politických výhledů a receptů na řešení aktuálních problémů. Akce to byla evidentně monumentální. Sešlo se na ní více než sedm stovek delegátů z celkem 68 politických stran. Delegaci europoslanců, vedenou předsedou klubu EPP-ED H. G. Pötteringem, přijal i sám svatý otec.

Evropské dějiny jsou sledem událostí, jež probíhají v trvalém napětí mezi pohybem k centralizaci a autonomizaci. Tato základní dějinná a politická skutečnost vytváří podstatu Evropy a hlavní osu jejích dějin. Zároveň výslovně formuluje hlavní myšlenky rozhodujícího proudu moderní české tradice filozoficky založených úvah a z nich vycházejících politických koncepcí evropské jednoty na demokratickém civilizačním základě.

Prapůvodní obraz

Při slavnostní inauguraci 8. dubna 2006 skládali přísahu Aleksandru Lukašenkovi vojáci, milicionáři a příslušníci KGB. Na nich postavil svůj autoritářský režim. Třebaže armádě příliš nevěří a její početní stavy jsou nižší než stavy milice, vojsk ministerstva vnitra a KGB. Své "poddané" přivítal v uniformě, která svou jednoduchostí jen náhodou připomínala osobu generalissima a tyrana Josifa Vissarionoviče Stalina. Nákladnou vojenskou přehlídku, jež má demonstrovat moc běloruského vůdce, dnes jen tak neuvidíte.