Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Letos v říjnu uplynulo devadesát let od chvíle, kdy český národ opět získal svou státní samostatnost. Jak se v prvních dvaceti letech vyvíjela československá ekonomika a co ji nejvíce ovlivňovalo?

Právě si připomínáme devadesáté výročí konce Rakouska-Uherska a vznik samostatného státu, což mj. vyvolává nostalgické úvahy různého druhu. Britský historik J. P. Taylor ve své klasické práci napsané o rakouském soustátí napsal: „Během první válečné zimy dospěl Masaryk ke svému historickému rozhodnutí, podle něhož habsburská monarchie v podstatě už přestala existovat a místo ní přišla na svět Mitteleuropa neboli „říše sedmdesáti milionů", přestože k tomu vůbec nedošlo z iniciativy Vídně.

Způsob fungování ODS, přinejmenším od roku 2004, měl zvláštní podobu „tiché dohody" mezi kraji a centrální politikou: vy nahoře si dělejte co chcete, my dole si budeme dělat co chceme a maximálně si směňujme celostátní dotace za regionální politickou podporu. Tento způsob komunikace je pod dojmem drtivé porážky v krajských volbách zřejmě u konce.

Na křest své knihy Kapitál(Das Kapital, od 5. listopadu v Německu na trhu za 19,95 eur) přišel koncem října do karmelitánského kláštera pětapadesátiletý syn zámečníka Marx, křestním jménem Reinhard, arcibiskup mnichovský, v sutaně.

V souvislosti s blížícím se termínem schvalování umístění protiraketové základny - onoho „radaru" - se stále více brousí nože na obou stranách barikády. Jelikož argumenty té barikády, která základnu odmítá, mi zní velmi cize, poněvadž jsem - přes veškeré výhrady vůči zahraničně-politické praxi USA - vcelku rozhodným zastáncem posilování transatlantických vazeb, tak se jimi zde nehodlám zabývat. Až na čestné výjimky jsou buď pomýlené, nebo zavání bolševismem.

Finančná kríza sa ako povodeň prelieva z hypotekárneho trhu USA do celého sveta, mnohým prináša straty, strach z budúcnosti a vyvoláva emócie. Tie presiakli aj do prevládajúceho hodnotenia krízy.

Etatisti tvrdia, že príčinou krízy je zlyhanie neviditeľnej ruky trhu a riešením je väčšia regulácia trhu. Politici a centrálni bankári v tomto duchu razantne zasahujú. Racionálne hodnotenie krízy optikou ekonómie však odhaľuje omyl tohto pohľadu, na základe ktorého vlády a centrálne banky neriešia podstatu problémov krízy (jej príčiny), ale iba jej prejavy (následky).

Výročí osmadvacátého října 1918 vyvolává mnoho otázek a ještě více odpovědí na naši dosavadní státnost. Podívejme se na toto období očima dvou dominantních národů někdejšího Československa. Vyjde nám, že z širší historické perspektivy je pohled Čechů a Slováků na uplynulých devadesát let v mnohém stejný, přesto může být výsledný pocit zcela odlišný.

Zatímco ve Spojených státech jsou zejména evangelikální křesťané většinou na straně republikánů, tedy spíše pravice, u nás to není zdaleka tak jednoznačné. Mám dojem, že většina příslušníků tzv. „lidových" církví, tedy římských katolíků, evangelíků a příslušníků Církve husitské, straní levici. K pravicovému smýšlení se hlásí spíše menšina některých evangelikálních křesťanů, zejména charismatických.

V únoru tohoto roku otiskla Revue Politika překlad článku Evana Thomase „Kdo je McCain", který poměrně poutavě vylíčil osobnostní rysy kandidáta amerických republikánů pro letošní prezidentské volby. Text představil námořnickou tradici McCainů i důsledky jeho dlouholetého věznění a mučení ve vietnamském zajetí, ovšem nezabýval se senátorovými politickými názory, jeho ideologickým zázemím či prostředím jeho poradců.

Politolog Petr Sokol v minulém čísle Revue Politika („Lepší něco, nežli nic", Revue Politika 6-7/2008) polemicky reagoval na můj text („Volební reforma opět na scéně", Revue Politika 5/2008 ), jehož cílem bylo upozornit na rizika spojená s návrhy na reformu volebního systému. Reakce kolegy Sokola byla méně polemikou s mými názory a více širší obhajobou návrhů volební reformy. Je to pochopitelné, protože autor je jedním ze spoluautorů změn volebního zákona. Pokusím se tedy svá tvrzení doplnit s ohledem na poslední vývoj.