Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Koaliční vláda představila další krok v rámci reformy veřejných financí. Má jím být pokles odvodů na sociální pojištění o jedno a půl procenta. Po snížení ceny za práci volají podnikatelé již řadu let. Jinou otázkou ovšem je, zda jde o adekvátní návrh a zda reflektuje politické dohody.

Protičínské protesty, k nimž docházelo během cesty olympijského ohně po světě, byly na Západě většinou přijímány se sympatiemi. Tibeťané žijící v exilu a jejich příznivci dávali jako už nejednou najevo, že lidé v Tibetu stále touží žít svobodně, v nezávislém státě.

K protestům došlo nejdříve ve Francii, pak v USA, v Austrálii, ba i v Hong­kongu. Peking mezitím zorganizoval nacionalistickou kampaň zaměřenou proti francouzských obchodním zájmům, která měla být varováním i pro další státy, v nichž už k protičínským demonstracím došlo (anebo by ještě dojít mohlo).

Proč jedny země dosahují vysokého hospodářského růstu a v jeho důsledku i hmotné prosperity, zatímco jiné ne a ne? Nechceme-li uvěřit, že jedny země jsou předurčeny k růstu a jiné ke stagnaci nebo úpadku, lze tempo růstu zvyšovat dle potřeby? Proč až do začátku 19. století se žádný ekonomický růst prakticky nekonal a nikomu to nescházelo? Vše, co odborníci na toto zašmodrchané téma vědí, je nyní svedeno do monumentálního díla Darona Acemoglu Úvod do moderní teorie hospodářského růstu.

Existují sama o sobě nevinná slova, jejichž spojení vyvolává výbušné emoce. Proč potřebují církve majetek? Tak zní nejčastější otázka, která se objeví na stole hned poté, co se začne mluvit o církevním majetku. Jako kdyby snad byli vlastníci povinni dokládat, proč majetek potřebují a zda by jej raději neměli „věnovat" státu.

Problematika církví se po čase vrátila do prostoru veřejné debaty, bohužel ovšem pouze její finanční rozměr. Díky tomu si mohou Vlastimil Tlustý a jeho boys natřásat pírka, ukazovat, kterak řádnými hospodáři jsou, když každou korunu veřejných peněz, než ji vydají mocichtivým papežencům, dvakrát obrátí, jak spravedliví chtějí být, když žádají, aby se k církvím přistoupilo stejně jako k restituujícím zemědělcům bezmála před dvaceti lety apod. O tom již ale byla popsána spousta papíru a zapleveleno mnoho bitů virtuálního prostoru.

Odpůrci antidiskriminačního zákona to mají těžké. Stejně jako odpůrci legalizace drog nebo zastánci reformy sociálního státu. „Aha, tak vy chcete někoho diskriminovat jen proto, že je jiný?" nebo „To snad podporujete znevýhodňování menšin?" Sémantická logika je neúprosná, stejně jako argumentační výbava: „Jste rasisté, sexisté, xenofobové, homofobové!" Levici se opět podařilo vnutit svá témata, své termíny a my na pravici se musíme obhajovat, že vlastně nejsme tak zlí.

Zemědělství vzniklo, když člověk začal pěstovat rostliny a chovat zvířata, které nejvíce vyhovovaly jeho potřebám. Na všech kontinentech vybíral a množil nejvhodnější jedince. Využíval toho, že geny určující dědičné vlastnosti druhů se čas od času náhodně změní. Taková změna genu přinášející novou vlastnost se nazývá mutace. Vybrané mutace lidé záměrně mezi sebou křížili, takže vznikaly odrůdy a plemena s kombinovanými užitečnými mutacemi.

Pavla Bártu znám jako autora, jemuž je vlastní bystrý úsudek, čtivý styl a zdravý selský rozum. Začátkem roku mě zaujal kritickou úvahou „Petřík a Joch aneb záludnost konzervatismu", kterou reagoval na podzimní ostrou polemiku obou konzervativních myslitelů, zda je budoucí evropská jednota z nelevicového a nepokrokářského hlediska žádoucí a možná, či nikoliv (Roman Joch: „Damoklův meč nesvornosti aneb Ještě jednou o Evropě a americkém radaru", Revue Prostor 75; Lukáš Petřík: „Roman Joch a jeho pomýlená vize evropského superstátu", Revue Prostor 76).

Současnou roli USA ve světě nelze dobře pochopit a dost dobře ani kritizovat či vychvalovat bez alespoň elementárního povědomí o vývoji americké zahraniční politiky, zejména v první a druhé polovině 20. století. Spojené státy v tomto směru představují unikát.

Jeden z nejvýznamnějších žijících ekonomů William A. Niskanen, klasik teorie byrokracie, převzal na Vysoké škole ekonomické v Praze čestný doktorát. V rozhovoru pohovořil o tom, proč nedůvěřuje euru či proč už se mnohdy nevyzná v současné vědecké ekonomii.

V České republice vrcholí debata o euru, respektive o tom, kdy jednotnou měnu přijmout. Jaký je váš postoj?