Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Investice do nových energetických technologií, které sníží riziko klimatických změn a zároveň zajistí další hospodářský rozvoj světa, budou muset být mnohem vyšší, než se dosud předpokládalo. Představy klimatického panelu OSN o levném zavádění bezemisních technologií jsou nebezpečně optimistické a zřejmě i hluboce chybné, jak upozornila skupina vědců v široce diskutovaném článku v prestižním vědeckém časopise Nature.

Příští rok tomu bude dvacet let od pádu komunistického totalitního režimu. Je to doba stejně dlouhá jako trvání první československé republiky. Snaha srovnávat vývoj vzdělanosti a školství v období 1918-1938 a 1989-2009 by nevedla k ničemu, protože všechny komponenty života, které jej ovlivňují, jsou nesrovnatelně odlišné - stav vědy, technika, společenská skladba, politická a ekonomická situace či etický rámec. Na druhé straně ovšem shoda v délce trvání zmíněných údobí nutí k zamyšlení.

Jako příspěvek k diskusi o roce 1968 zařazujeme rozhovor s profesorem Lubomírem Broklem, který byl koncem šedesátých let členem dvou expertních týmů, jejichž vznik a výsledky charakterizují reformní snažení konce šedesátých let.

Jak jste se stal členem mezioborového týmu Zdeňka Mlynáře?

Volební reforma je evergreenem české politiky. S železnou pravidelností vyplouvá na povrch, zase se zanořuje, ale nikdy zcela nemizí. Zdá se, že nyní nastává éra vynořování. Nasvědčuje tomu expertní materiál připravený jako podklad pro jednání vlády, ve kterém je představeno několik návrhů na změnu volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny.

Vláda Mirka Topolánka je dalším z řady českých kabinetů, který se dostal do pasti stojedničkového vládnutí. Bez ohledu na politickou orientaci vládnoucích koalic lze odvodit vnitřní logiku fungování stojedničkových vlád.

Žil jednou jeden truhlář, Franco se jmenoval, jenž zdědil na Sicílii prosperující dílnu. Před ním ji rozvíjel jeho otec, děd, praděd a další předci, které již nikdo nedokázal přesně spočítat. V té dílně zaměstnával zručné řemeslníky, společně vytvářeli nábytek, jehož šarmu mohl konkurovat jen ten půvabných Siciliánek. Firma po staletí rozkvétala, mafii nezajímala - pro ni byla jen malou rybkou. Jenže pak přišel REACH a...

V souvislosti se šedesátým výročím vzniku novodobého Izraele se někteří američtí komentátoři - třeba Charles Krauthammer z deníku The Washington Post - rozpomenuli na starou příhodu, jak před dvěma sty lety Thomas Jefferson posílal do vnitrozemí učence, aby podle náboženských rituálů zjistili, zda Indiá­ni z Velkých Planin nejsou přímými potomky deseti ztracených izraelských kmenů. Samozřejmě nebyli a ani být nemohli. Těch deset kmenů se nikdy nenašlo, zmizely v propadlišti dějin brzy poté, co v roce 722 př. Kr. byly vyhnány z Izraele.

Počátkem druhé poloviny dvacátého století lze v politickém vývoji Evropy vysledovat systematický nárůst krajních politických fenoménů, které se popisují různými názvy. Často jde o „ultrapravici", „pravicový populismus", „krajní pravici" nebo „nacionální populismus". Debata o nich často zužuje výzkum problematiky pouze na dědictví dvou totalitních režimů dvacátého století - nacismu a fašismu. Je nesporným faktem, že řada soudobých krajně pravicových uskupení z „hnědého" dědictví či dědictví evropských fašistických režimů a jejich derivátů z meziválečného a válečného období vychází.

Nakladatelství Ideál uzavírá knihou Reaganova válka od Petera Schweizera svou reaganovskou trilogii. První kniha, Když kraloval charakter, od Reaganovy spolupracovnice Peggy Noomanové se komplexně zabývala Reaganovým životem a byl na ní znát žensky emotivní pohled na amerického prezidenta. Druhá knížka, Prezident, papež a premiérka, od bývalého poradce Margaret Thatcherové Johna O'Sullivana popsala, jak Rea­gan společně s britskou předsedkyní vlády Thatcherovou a papežem Janem Pavlem II. svým pevným morálním postojem porazili komunistický blok.

Aniž si to dostatečně uvědomujeme, náš každodenní život je z nemalé části přímo či zprostředkovaně regulován evropským právem. Vše nasvědčuje tomu, že regulace na úrovni Evropské unie bude do budoucna nadále narůstat. „Acquis communautaire" totiž trvale nabývá na objemu a zaujímá stále významnější místo v systému právní regulace platném na území členských států EU. Jeho skutečný rozsah a politické důsledky vnímají nemnozí z nás. Cílem následujícího textu je proto upozornit na politické dopady rostoucí evropské právní regulace a osvětlit úlohu evropského práva v procesu evropské integrace.