Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Zkoumání člověka jakožto součásti živé přírody není samozřejmě žádné neobvyklé téma; je předmětem studia mnoha vědních disciplin z oblasti přírodních věd (část antropologie, genetika, lékařství, sexuologie atd.), přičemž zájmem těchto oborů nejsou společenskovědní či dokonce politická doporučení, ale (například statistickými šetřeními podložená) zkoumání čistě biologických projevů člověka (nikoliv člověka jako součásti lidské společnosti).

Základní text pojednávající o vztazích mezi katolickou církví a islámem byl teologicky formulován před dvaačtyřiceti lety na druhém vatikánském koncilu. Lze události, které následovaly, dostatečně vysvětlit na základě deklarace Nostra Aetate? Alain Besançon nekritizuje islám, ale klade si otázku, byl-li v oné době skutečně pochopen takový, jaký skutečně je. (Dokončení z minulého čísla)

Víra a náboženství

Jean-Jacques Rousseau, od jehož smrti letos uplynulo 230 let, představuje archetyp moderního intelektuála a jednoho z nejvlivnějších světových filozofů. Pro následující generace se stal legendou. Zemřel deset let před vypuknutím francouzské revoluce a je považován za jejího duchovního předchůdce. Rousseauovy názory se staly uznávanou ideologií, zejména jakobínů. Jeho dílo ovlivnilo vývoj demokratické teorie, ale i kolektivistických doktrín. Co dnes zbylo z jeho odkazu? Byl to vznešený génius, nebo náfuka?

Hořký život

Hughu Broganovi trvalo téměř čtyřicet let, než dokončil práci na knize Alexis de Tocqueville: A Life. Začal s ní jako postgraduant a dopsal ji až na odpočinku. Příčinou nebyla nějaká vleklá tvůrčí krize, ale něco, co velmi dobře znají všichni životopisci. K archivu rodiny Tocquevillů neměl po mnoho let přístup nikdo jiný než vydavatelé Tocquevillových Oeuvres compl, a tak i když bylo Broganovi v roce 1963 uděleno postgraduální stipendium na St John's College, aby napsal knihu, s níž se nyní setkáváme, jeho bádání se pozdrželo.

Nejméně od roku 1998 se vedou v českých zemích diskuse na téma, zda je v ČR třeba uskutečnit volební reformu, a pokud ano, jakou. V této souvislosti mne v minulém čísle Revue Politika zaujal text politologa Michala Kubáta, který se vyjadřuje k návrhům aktuální volební reformy. Jako jeden ze spoluautorů hodnoceného návrhu si dovolím připojit několik poznámek.

V době vlny zvýšeného zájmu o osobu prvního polistopadového prezidenta Václava Havla přinášíme alternativní pohled na jeho dosavadní veřejné angažmá. První část eseje vyšla v Revue Politika 6-7/2008.

Dramatická forma

Centrum pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů na konci června uspořádalo seminář věnovaný peripetiím slučovacího sjezdu KSČ a ČSSD, jenž se uskutečnil přesně před šedesáti lety. Na následujících stránkách přinášíme nejzajímavější postřehy z této akce. Kompletní příspěvky vyjdou v připravovaném sborníku.

Historia - magistra vitae

Hynek Fajmon

Vnímáte padesátá léta 20. století jako velký zlom v českých dějinách?

Komunistický převrat zásadním způsobem ovlivnil českou společnost. Jsou jenom dvě data s touto epochou srovnatelná - vznik první republiky v roce 1918 a její konec v září 1938. Česká společnost se po únoru 1948 změnila tak zásadně, že už můžeme mluvit o jiném národu. Po roce 1948 se zrodila spíše ušláplá společnost, která preferuje materiální statky a je zcela bez ideálů.

Sem tam si mohu dovolit psát v pluralis majestaticus, protože podávám zprávu ve jménu tří intelektuálů a spisovatelů, a sice o sobě samém a o svých dvou česko-moravských přátelích. Abych se po publikování tohoto textu vyhnul zbytečným sporům, představím své přátelé jako XY a YX.

Nedávno uplynulo osmnáct měsíců od chvíle, kdy druhá vláda premiéra Mirka Topolánka získala důvěru Poslanecké sněmovny. Jaké jsou její typické rysy?

Dvě až tři vlády