Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Touha po moři žene mnohé z nás, středoevropských suchozemců, v létě na Jadran. Už více než století je Jaderské moře v krajích jižních Slovanů vnímáno jako „naše moře“, moře Čechů, Moravanů a Slezanů. Spolu s námi si tuto přímořskou oblast přisvojili také Rakušané. Přiblížení Jadranu, z něhož se stále můžeme těšit, má počátky v éře císaře Františka Josefa I. Tehdy se tyto mediteránní oblasti náležející do stejného státu staly lehce dostupnými díky železniční a lodní dopravě.

Osudy legendárního Bauhausu, jak bylo předesláno v minulém čísle, jsou neodmyslitelně spjaty s politicky turbulentní érou výmarské republiky. Založen byl v revolučním roce 1919 ve Výmaru, „městě Goethově a Schillerově“ (obr. 1), a působil zde prvních šest let své existence. Nebyla to šťastná volba, neboť převážně konzervativní občané Výmaru nebyli připraveni na radikální umělecké experimenty, ani na často svérázné chování pedagogů a studentů školy (obr. 2).

Že evropští federalisté chápou každou krizi jako příležitost k prosazení dalšího posílení Unie na úkor členských států a že přenesení rozhodování na unijní úroveň předepisují jako lék na každý problém, netřeba zdůrazňovat. Sotva koho může překvapit, že právě takto přistupují i k současné migrační krizi. Co už by se zdaleka nemuselo zdát tak samozřejmé, je samotný obsah řešení, který je nám na centrální úrovni nabízen. Tábor zastánců „stále užší Unie“ uprchlíky vítá s otevřenou náručí a věří, že krize se dá hravě zvládnout a „řídit“, jen k tomu potřebujeme více integrace.

Při pohledu na prezidentské kandidáty amerických stran se zdá, jako by se ve Spojených státech něco pokazilo. Scott S. Powell loni publikoval pronikavý komentář k měnící se povaze americké politiky a kultury, která dlouhodobě podléhá agendě nové levice (Tichá revoluce: Jak Demokratickou stranu ovládla nová levice, 2015).

 Je to neuvěřitelně dávno, když jsem v šedesátých letech psával do brněnské Práce literární recenze a dostal jsem na stůl útlou knížku Pavla Švandy s poněkud nevýrazným titulem

Moudrost kosmického podivína

Jak nejlépe připomenout životní jubileum významného literáta, esejisty, básníka, vysokoškolského profesora, ale zároveň skromného introverta, člověka, který nemiluje halasné projevy přízně a raději pozoruje, než je pozorován? Za Pavla Švandu již půl století nejlépe hovoří jeho vlastní práce, především psaní prózy i poezie, kterého se nevzdal ani při nucené odmlce v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy tvořil jen sám pro sebe, bez naděje na uveřejnění.

Co vlastně rozumíme pod pojmem uměřenost? V moderní konzumní společnosti je spojována především s věcmi tělesnými, s mírou uspokojování našich fyzických potřeb, například v jídle, pití, zábavě, sexu a v řadě dalších oblastí. Existuje však také uměřenost intelektuální (v ideálním případě doprovozená uměřeností tělesnou), o níž se mluví mnohem méně, vlastně téměř vůbec. Proč také?

Kniha jednoho z nejodvážnějších politických myslitelů v současném Německu Thilo Sarrazina Teror ctnosti. O hranicích názorové svobody v Německu (německý originál 2014, český překlad 2015) je vynikajícím příspěvkem z oblasti politické filozofie. Bývalý člen představenstva Bundesbanky, který byl odvolán po vydání své knihy Německo páchá sebevraždu (český překlad 2011), přináší v nové knize řadu cenných postřehů. (…)