Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

První část našeho rozhovoru jsme zakončili u tvého návratu z Bratislavy do Košic v roce 1987, což jsi hodnotil jako neprozřetelnost z tvé strany, neboť košičtí estébáci na tebe nezapomněli.

Naštěstí mi nakonec zařídil zaměstnání jeden můj dobrý kamarád, mimochodem výborný jazzman. Dělal přitom ředitele filiálky jednoho menšího podniku s názvem Prefmonta, což byl závod zabývající se likvidací budov, tj. jejich vyhazováním do vzduchu.

Rainer Maria Rilke je osobností, která má v českém kulturním povědomí zvláštní postavení. Na jedné straně je chápán jako nepopiratelná básnická „hvězda“ (lze mluvit o rilkovském kultu), na druhé straně jej řada lidí zná jen podle jména nebo vůbec. Znalost jeho díla a osoby často končí u zařazení do velmi vágní škatulky „pražská německá literatura“. Je namístě připomenout, že letos uplyne od úmrtí tohoto pražského rodáka devadesát let. (…)

V ukrajinštině i ruštině se vžilo rčení „dopadl jak Švédové u Poltavy“, podobné českému „jak sedláci u Chlumce“. Spolu se Švédy však roku 1709 u Poltavy utrpěl fatální porážku svých snah o širší ukrajinskou autonomii, ba samostatnost hetman Ivan Mazepa.

Představovat podrobněji čtenářům Kontextů spisovatele Jana Čepa je asi zbytečné. Připomeňme jen, že tento přední český literát přešel 15. srpna 1948 ilegálně hranici a usadil se v Paříži, kde také v roce 1974 zemřel. Jeho dílo vydávané v Československu před rokem 1948 je u nás dobře známé, exilová část jeho tvorby se k českému čtenáři dostává jen zvolna. V minulém roce vydalo CDK svazek Kniha týdne, který obsahuje část Čepových knižních recenzí vysílaných Rádiem Svobodná Evropa.

Pod Devíti skalami se narodila malá říčka. Byla to událost, které se divilo celé okolí. Takové říční štěně, sotva se narodí, hned začne štěbetat. Tím se také liší od člověka, který nejdříve křičí a křičí, pokud nespí, a mluvit se začne učit teprve mnohem později. U řeky je tomu naopak. Štěbetá hned od prvních krůčků, kdežto křik si moudře nechává až na pozdější dobu, až nabude tolik sil, že to opravdu bude stát za to si zakřičet.

Osobnost a dílo Bohdana Chudoby (1909–1982) jsou jedním z nejoriginálnějších a nejkontroverznějších fenoménů české kultury.

Napsat, že chceme následujícím příspěvkem připomenout právě zakončený život Iva Možného (1932–2016), který byl významným českým sociologem a jehož celoživotním tématem se stala sociologická perspektiva rodiny a sociální politika – to by bylo zoufale málo. Především, Ivo Možný patřil ke generaci, která se k vysokoškolskému vzdělání musela probojovat. Jeho chápání odpovědnosti vědce a akademika tomu odpovídalo.

Vydáte-li se z centra Florencie do turisticky vděčného Settignana, pravděpodobně půjdete či spíše pojedete po Viale Gabriele D’Annunzio, tedy florentském bulváru pojmenovaném po Gabrielu D’Annunziovi. Přibližně ve třetině jej kříží jiná významná městská tepna – Viale Eleonora Duse. Snad je to náhoda, mnohem spíše však záměr, Florenťané tak neobvyklým způsobem otiskli do těla svého města životní cesty dvou mimořádných osobností přelomu 19. a 20. století. Milostný vztah Gabriela D’Annunzia a Eleonory Duse byl plný citů a vášně, ale také nezměrné bolesti a utrpení.

Daniel John Hannan (1971) je člen britské Konzervativní strany, generální tajemník Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR), spisovatel a komentátor. Euroskeptik, obhájce volného trhu, lokalismu a přímé demokracie. Podporuje britsko-americké partnerství a hlubší spolupráci anglofonních zemí. Nepatří mezi typické stranické špičky, nikdy nebyl členem britského parlamentu.

Když za války psal F. A. von Hayek svou Cestu do otroctví, netušil, že kromě hospodářského socialismu povedou do otroctví ještě jiné cesty. Málokdo si tehdy dokázal představit, že nedlouho poté ovládne veřejnou diskusi na Západě radikální neomarxistická levice, jejíž rovnostářskou ideologií sycený aktivismus se rozproudí mnoha směry, které budou vůči svobodě více či méně nepřátelské.