Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Jiří Daníček (1948) nepatří mezi básníky, kteří s železnou pravidelností přicházejí téměř každým rokem na trh s novou sbírkou. Musel bych se podívat, kdy mu vyšla předchozí kniha, ale jestli se nemýlím, muselo to být už někdy před dvaceti roky. Sluší se připomenout, že Jiří Daníček byl v roce 1973, ještě za rané normalizace, společně s Eugenem Brikciem, Ivanem M. Jirousem a Jaroslavem Kořánem zatčen a rok vězněn, že před rokem 1989 publikoval neoficiálně a že vedl samizdatové vydavatelství Alef.

 „Miluji zdejší kraj a nemohu si zvyknout třebas na Jihla­vu,“ napsal na podzim 1914 Bohuslav Reynek v jednom dopise. Jeho „zdejší kraj“ měl konkrétní ukot­vení, pach i světlo, chuť i zvuky, horizont i tísnivé sevření. Petrkov č. p. 13.

„Literatura je soukromím národa. V ní odhaluje své vášně, tužby, frustrace, svou víru, své vidění světa kolem sebe, vnímání sebe a ostatních,“ definuje roli literatury francouzský spisovatel a esejista Amin Maalouf.

Současné Rusko se jeví a chová jako obnovující se konzervativní impérium. Polská pravice vede spor o to, zda je třeba se zabývat spíše ruským imperialismem, nebo ruským konzervatismem. Jedni komentátoři vnímají především nebezpečí, které pro Polsko a pro svět představuje obnova někdejšího impéria, jiní s obdivem a nadějemi sledují po letech se obnovující ruský konzervatismus. První hledají pomoc před obnovujícím se Ruskem u západních spojenců, ti druzí naopak v Rusku vidí protiváhu liberálního Západu ohrožujícího Polsko.

Začátkem března letošního roku navštívil Českou republiku současný polský filosof a sociolog Paweł Rojek (1981), autor knihy Rusko: prokletí impéria, kterou loni vydalo CKD. V současnosti přednáší na Papežské univerzitě Jana Pavla II. v Krakově a je šéfredaktorem čtvrtletníku Pressje. Soustavně se zabývá metafyzikou, filosofií náboženství, ruskou filosofií a kulturní antropologií. Z ruštiny přeložil práce Vladimira Solovjova, Pavla Florenského, Vladimira Proppa a dalších ruských filosofů a literárních vědců.

Známý americký politický teoretik Patrick J. Deneen ve svém nedávném článku upozornil na to, že bitevní linie uvnitř amerického katolicismu probíhá mezi jinými pozicemi, než by se mohlo na první pohled zdát. Zatímco na základě sledování médií to vypadá, že spolu stejně jako v politice soupeří liberální a konzervativní katolíci, Deneen tvrdí, že liberální katolicismus je již mrtev, resp. že se v průběhu následující generace stane liberalismem bez přívlastků.

Málokdo si uvědomuje, že muslimové popírají událost, na níž stojí celá křesťanská víra – Ježíšovu smrt na kříži. Když si na Velký pátek více než miliarda křesťanů připomíná Kristovo utrpení, více než miliarda muslimů tomu přihlíží s nedůvěrou a údivem. Sekundárnost a podivnost koránového podání o Ježíšovi není nikde patrná tak výrazně jako ve vyprávění o jeho smrti.

V roce 1926 pořídil fotograf a architekt Erich Consemüller v rámci cyklu Bauhaus-Szene několik působivých snímků, které mezi ostatními zvláště zaujmou. Je na nich zachycena mladá žena  v ikonickém Breuerově křesle „Wasilly“ z ohýbaných ocelových trubek, jednom z nejproslulejších designových produktů Bauhausu, jenž se stal symbolem modernosti.

Dne 13. února letošního roku zemřel soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických Antonin Gregory Scalia. Ohlas a rozporuplné reakce, které tato smutná událost vyvolala, jsou jen mírnou ozvěnou toho, jak kontroverzní postavou soudce za svého života byl. Známý pro svůj břitký styl v odlišných stanoviscích k rozhodnutím soudu, jehož byl členem, vyvolával bouřlivé diskuse za svého života i po své smrti.

Jens Schadendorf: Pane Sinne, na jedné straně jste vědec, který se zabývá národohospodářským výzkumem, na straně druhé chcete společnost vzdělávat často s bojovným nádechem. Právě ve věci eura je vaše konfrontace s politikou silnější než v jiných záležitostech…