Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

S tvrzením, že Christopher Dawson byl jedním z největších katolických myslitelů dvacátého století, lze poměrně snadno souhlasit a potvrdit ho. Jeho vliv na T. S. Eliota, Etienne Gilsona, Russella Kirka, Davida Jonese, Erica Gilla, C. S. Lewise, J. R. R. Tolkiena, Thomase Mertona, sestru Madelevu Wolffovou, Jacquesa Maritaina, Bernarda Walla, Toma Burnse, Franka a Maisie Sheedovy a spoustu dalších je veřejně známý.

Zde je jen stručný vzorek:

Leo Strauss nás s oblibou upozorňoval na tvořivé napětí mezi Athénami a Jeruzalémem. Já bych rád spolu s Remi Braguem obrátil naši pozornost na zjevné zprostředkování tohoto tvořivého napětí, které prováděl Řím.

Otázku souvislosti mezi křesťanstvím a dějinami vážně komplikuje a po mém soudu i zatemňuje vliv filozofie devatenáctého století. Bezmála všichni největší idealističtí filozofové tohoto věku, jako byli Fichte, Schelling nebo Hegel, rozpracovali složité filozofie dějin, které výrazně ovlivnily historiky, zvláště v Německu, a právě tak i teology. Všechny tyto systémy byly inspirovány a zabarveny křesťanskými idejemi, což vedlo k tomu, že se jich křesťanští teologové nadšeně chápali a využívali je k apologetickým účelům.

Christopher Dawson (1889–1970) byl významný britský historik, který se věnoval kulturním a církevním dějinám. Působil na univerzitách v Exeteru, Liverpoolu, Edinburghu a také na Harvardově univerzitě v USA. Od roku 1943 byl členem Britské akademie. Ve svých knihách se zabývá především vlivem středověké katolické církve na zformování západní evropské civilizace. Česky vyšly jeho knihy Pokrok a náboženství (Praha 1947), Krize západní vzdělanosti (Řím 1970, reed.

První vatikánský koncil je velkým tématem především pro historiky a teology již téměř půldruhého století. Důvodem je skutečnost, že s jeho problematikou – svoláním, průběhem, výsledky i dějinnými historickými a teologickými dozvuky – souvisely otázky zcela zásadního charakteru pro velké množství lidí žijících ve druhé polovině devatenáctého století. Především pro teologii a otázky mezikonfesního dialogu je vysoce aktuální dodnes, přičemž stejně jako v době koncilu jsou nejvíce diskutována témata papežské neomylnosti a papežského primátu.

Rozmanitá náboženství jsou dnes znovu v centru pozornosti, především díky islámu. To ale neznamená, že jim vždycky dobře rozumíme. I dnes se můžeme setkat se dvěma radikálními přesvědčeními, které v sobě sice obsahují zrnka pravdy, celkově jsou však nepřijatelná. Dříve se takovým názorům říkalo bludy a známý spisovatel Gilbert K. Chesterton pro ně razil termín „pravdy, které se zbláznily“.

U nového časopisu se sluší vysvětlit několik zásadních věcí: především název, zaměření, program, popřípadě další záměry editorů.

Naším nezcizitelným bohatstvím je především naše minulost, z které je utvořena naše paměť, naše tělesná a duchovní podoba, sama dřeň a tkáň naší bytosti. Její neoddělitelnou částí je tělesné i duchovní dědictví našich předků a potom to, co jsme přijali od těch, s nimiž se naše cesty v životě zkřížily nebo splynuly. Její neoddělitelnou částí jsou zejména naše vlastní myšlenky, úmysly a činy, dobré i špatné, a také ty, které jsme neměli odvahu myslit nebo vykonat.

Naším nezcizitelným bohatstvím je především naše minulost, z které je utvořena naše paměť, naše tělesná a duchovní podoba, sama dřeň a tkáň naší bytosti. Její neoddělitelnou částí je tělesné i duchovní dědictví našich předků a potom to, co jsme přijali od těch, s nimiž se naše cesty v životě zkřížily nebo splynuly. Její neoddělitelnou částí jsou zejména naše vlastní myšlenky, úmysly a činy, dobré i špatné, a také ty, které jsme neměli odvahu myslit nebo vykonat.

Rakouský spisovatel a novinář Peter Pawlowsky se ve své knize o křesťanství nedávno zamyslel nad tím, jaké zkušenosti vyplývají z dějin tohoto náboženství pro současnost a nejbližší budoucnost. V prvé řadě se mu zdá, že křesťané se budou muset více navracet k dynamice počátků, kdy se více projevovala zásadní zvěst o tom, že se Bůh stal člověkem, ale kdy bylo křesťanství otevřené také různým myšlenkovým proudům, s nimiž se většinou snažilo čestně intelektuálně vyrovnat.