Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V Bibli se píše o všech lidech – nejen o těch příkladných, dokonalých, vzorných. Křesťanské poselství se obrací na všechny. V evangeliích tedy nepotkáváme pouze krále, vysoce postavené úředníky, důstojníky, bohaté a mocné, nýbrž i řemeslníky, rybáře, vojáky, celníky, lehké ženy, tedy lidi, kteří si doposud – podle pravidel antického stylu – nemohli činit pražádný nárok na literární ztvárnění a tradici, snad jen v případě, že by se jednalo o komedii. (...)

Následující text je ukázkou z Butterfieldovy knihy Křesťanství a dějiny z roku 1949. V ní píše, že křesťanská víra otevírá před historikem dvě cesty, po nichž může přistupovat ke studiu dějin. Za prvé – poskytuje mu orientační výklad dějin, který je „klíčem ke koncepci celého dramatu člověka“ a jednotlivým historickým podrobnostem propůjčuje jejich význam. Dosáhnout takové celkové perspektivy, to už si žádá básníka a proroka, filozofa a teologa.

Pokud bude nějaký budoucí historik zkoumat vztah evropských myslitelů k náboženství ve druhé polovině 20. století, bude zřejmě překvapen. Patrně se mu bude zdát, že tento fenomén byl hluboce podceněn a nebude možná už rozumět motivům, které k takovému podcenění evropské intelektuály vedly. Nyní je však náboženství znovu na scéně, ať už si o něm v nedávných desetiletích myslel kdokoliv cokoliv.

Brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury se v rámci jakési série publikací polských autorů rozhodlo vydat výběr textů polského historika Andrzeje Nowaka. Hned na úvod je třeba uvést, že se jedná o nesmírně významný nakladatelský počin, a to přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé, publikace osvětlí českým čtenářům u nás dle mého názoru ne příliš známou podstatu polsko-ruského potýkání, a to z perspektivy nejen čistě historicko-politické, ale také kulturní, osvětové a vzdělávací. Za druhé, kniha umožňuje do jisté míry pochopit specifičnost polské historiografie. (...)

Není ani nesrozumitelné, ani nepochopitelné, že Evropany zajímá islám a zejména jeho radikální projevy na jejich vlastním kontinentě. Situace velkých měst, která postupně mění svou tvář muslimským přílivem, muslimská architektura, možnost aplikace šaríy a její (ne)slučitelnost s demokratickým právním systémem, limity tolerance - to jsou všechno legitimní a navíc zásadní otázky, které si Evropané kladou vzhledem ke svému vlastnímu prostředí, které obývají.

V listopadu letošního roku oslavil devadesáté narozeniny významný český básník a spisovatel František Listopad. Narodil se v Praze v roce 1921 (rodným jménem Jiří Synek), publikovat začal v roce 1938. Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta, v němž řídil kulturní rubriku. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu. Po únoru 1948 se nevrátil z Francie. V roce 1959 se přestěhoval do Portugalska, kde žije dosud.

Kůra padá z kmene stromu

Kůra padá z kmene stromu

Pomalu

Řasy v úklonu

Černě oděné pradleny

u břehu čeří vodu

Lehce

šustí suché listí; drolí se

špína

Vítr odnáší prach a zeminu

U kotníků dýchají kořeny

(...)

přehlédnutelně

mezi odpadky slov

nevybírejte kočky

bývají většinou mrtvé

z větší dálky přesto

zpívají tak nádherně

že hledáš nová přirovnání

tak se ocitáš na jezeře

lovec měsíčních odrazů

Dvě sloky

Včítáš do událostí svůj příběh a to

(jak dobré) dokazuje, že v tobě

příběh ještě je. Jáma. Neboj, nebude

mít konce, jen kopej dál: čím hlouběji, tím

větší síť, povlak, plíšek to bude, pláty akátové

kůry, která tě zarůstá. Třaslavá

jak olej na vodě barví, ale nedolehne. Dokonce

i kdybys nechtěl obracet stránky. Hlas

oťukávaný, skořápka lžičkou

příhodně nakřápnutá mezi smutek a.

Nemysli si, jsou i tvá. Odmršťují zrak

na linku, na pás, značky a víka,

Nejmladší generace básníků publikuje na internetu, a to zcela samozřejmě a přirozeně. Pro mě je prostředí internetových literárních serverů v zásadě neproniknutelné, požádal jsem proto mladou básnířku Olgu Pekovou, jejíž poezie mne zaujala na jednom ze čtení, která od loňské zimy pořádá Básník Ticho v podniku U Budyho, aby mně doporučila nějaké internetové autory. Olga Peková mi zaslala poezii dvou autorů - a jejich verše mne zaujaly, zatímco v množství tvůrců publikujících na internetu jsem se nikdy nedokázal vyznat, natož tam objevit básně, které by mne oslovily.