Když si pročítám přehledy aktuálního dění v Rusku, mají na první pohled jedno společné: chybí v nich klasická politika, události politického rázu; politologicky řečeno, chybí v nich ona pravá politics. Analytici se sice pečlivě, ale v zásadě v nouzi věnují jevům, jež mají spíše charakter občanský (viz např.
Vyhnání a také vraždění nepohodlných autorů jsou odjakživa součástí každé historie totalitárního nebo despotického režimu. Svobodný duch a svobodné slovo to měly vždycky těžké, byly - a dnes stále ještě jsou - v mnoha částech naší Země pronásledovány mnohem důsledněji a brutálněji než běžní kriminálníci, kteří jen podvádějí, kradou, přepadávají a vraždí, takže v principu v podstatě nepředstavují žádné duchovní podhoubí pro oprávněné revoluce, pro nutné převraty osvobozující podmaněný lid z jha diktátora. (...)
Návštěvníci Uměleckoprůmyslového muzea v Brně mají od 9. prosince do poloviny března příštího roku možnost zhlédnout zajímavou výstavu Obrazy mysli / Mysl v obrazech. Rozsáhlý a ojedinělý výstavní projekt, doprovázený velkorysým čtyřsetstránkovým katalogem, připravila brněnská Moravská galerie ve spolupráci s Deutsches Hygiene-Museum v Drážďanech.
Polský básník, prozaik, esejista Czeslaw Milosz (1911-2004) využil deníkové zápisy, aby sobě i čtenářům zpřítomnil a rozkryl některé souvislosti své autorské, občanské i soukromé existence. Od srpna 1987 do července 1988 vytvořil pod hravým názvem Myslivcův rok specifický esejistický průnik z přítomnosti do minulosti. Jeho cílem zřejmě bylo ověřit či vybudovat si vlastní stanovisko k některým osobním zážitkům a dějinným událostem, ale také vůči některým lidem, jež potkal vesměs za dramatických okolností.
Po rituálech občanského náboženství a mohutných smutečních slavnostech provázejících úmrtí prezidenta Václava Havla si snad každý český liberální intelektuál musel více či méně oddechnout, neboť už měl všeho dost. Po jistém uklidnění pak hledá texty, které by ho uvedly zpět do rovnováhy. Začte se do vlastních Havlových spisů, neboť ty prozrazují samozřejmě nejvíc. Pak si vzpomene na staré dva Havlovy druhy-protivníky, Bohumila Doležala a Emanuela Mandlera, kteří i přes své umanutosti na něj mohou působit v této situaci hojivě. A pak může sáhnout po nové knize Martina C.
Cílem nové pravidelné rubriky je přinést na strany Kontextů více kvalitní poezie a zamyslet se nad zdroji básnické inspirace. Jako první byl osloven VÍT SLÍVA (1951). Moravskoslezský básník vystudoval obor čeština-latina, vyučuje na Biskupském gymnáziu v Brně. Vydal deset básnických knih, sbírka Bubnování na sudy (Weles 2002) získala cenu Magnesia Litera. Zatím poslední sbírka Račí mor vyšla v roce 2011 v nakladatelství Host. (...)
Polsky píšící spisovatelka židovského původu IDA FINK se narodila 1. listopadu 1921 v polském Zbarai (dnes na území Ukrajiny). Studovala hudbu na konzervatoři ve Lvově, kvůli válce však v roce 1941 musela studia předčasně ukončit. V letech 1941-1942 strávila dva roky v ghettu ve Zbarai, poté se jí podařilo spolu se sestrou pomocí falešných dokladů uprchnout a až do osvobození se ukrývala. Po válce se vdala a narodila se jí dcera.
Generace básníků narozená v sedmdesátých letech? Bude ji tak jednou literární historie nazývat? Časový odstup na zobecňování je zatím příliš malý, na druhou stranu jde o autory živě působící na literární scéně, o autory „v nejlepším věku", kteří jsou plni tvůrčích sil, ale zároveň už nabrali řadu životních zkušeností. Pro toto číslo Kontextů jsem se rozhodl vybrat poezii a učinit krátký rozhovor se třemi autory této generace, budu je jmenovat v abecedním pořadí: Jakub Řehák, Ladislav Selepko, Ladislav Zedník. (...)
Teď v létě v noci listí stromů V přírodě leccos zakryje listí zelené stromů kolem silnice Není už takový přehled
jako v zimě kdy stromy jsou holé a větve (některé) černé a černější protože všude dole okolo nich bílý sníh V zimě proti obloze několikrát oči nebe kalně šedé jindy bílé jindy sníh bílý padal vzduchem namodralým (k večeru)
V létě v noci oči proti listí (několikrát) (několikrát) oči proti (jako by) modrému tmavému nebo světlejšímu vzduchu mezi listím
Básníka Petra Mazance (ročník 1945) dlouho sledoval spíš jen úzký okruh přátel. Ačkoli první sbírku uspořádal už na přelomu 60. a 70. let, teprve roku 2009 mu vyšel knižně v nakladatelství Dauphin autorský výbor z dosavadní tvorby pod názvem Jarní chodec - a roku 2011 na něj ve stejném nakladatelství navázala kniha novějších veršů (z let 2006-2010) Zachtělo se mi. Od počátku 90. let publikoval básnické texty ve sbornících a sešitech vydávaných vlastním nákladem ve velmi omezeném počtu exemplářů.
