Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Současné výzvy požadující „omezení působnosti sil volného trhu a opuštění tržního fundamentalismu", čímž by se prý do budoucna zabránilo finančním a ekonomickým krizím, postrádají jakýkoliv smysl. To proto, že žádný volný trh bezmála jedno a půl století neexistuje. Lze jen těžko hovořit o kapitalismu svobodné soutěže, když zhruba polovinu vytvořeného bohatství ovládá stát. Ten produktivní sféru reguluje a zdaňuje, pak přerozděluje, zaměstnává, investuje, a protože příjmy veřejných rozpočtů už nestačí, tak si stále více i půjčuje.

Říká se, že Evropa musí odolat pokušení stát se velkým Švýcarskem, místem namyšleným, bohatým a odříznutým. Soudě podle evropských lídrů a hry, jíž 19. listopadu obsadili dva přední evropské posty, je ale před Unií ještě jedno nebezpečí: nestát se velkou Belgií.

Když senátor Oberfalzer pozval do Senátu Geerta Wilderse, asi nečekal, že úvaha o vystoupení holandského politika liberálního střihu, který varuje (vlastními slovy) před „islámským nebezpečím pro Evropu" vyvolá tak negativní odsudky. Jak už to tak bývá, Senát je pole bezesporu svobodné, ale jen občas. Přesto (nebo spíše právě proto) vyvolal záměr pozvat Wilderse na prezentaci kontroverzního filmu Fitna a následnou debatu nevraživost, v níž si pozoruhodně notovali socialisté s některými pravicovými politiky.

Podle profesora mezinárodní politiky na Tufts University Valiho Nasra je klíčem k proměně muslimského světa rozvoj podnikatelské střední třídy. Podpořit by ji měl i Západ, říká ve svém článku v Newsweeku z 24. října 2009.

Místo přidávání dalších a dalších argumentů spíše filosofického, tedy nekvantifikovatelného typu do „střetu ideologií", ke kterému v současnosti dochází mezi zastánci svobody na straně jedné a environmentalisty, zastánci nesvobody a manipulování lidí, na straně druhé, zkusme věnovat pozornost elementárním ekonomickým datům, hypotézám, teoriím a modelům, o které se tyto velké „střety" opírají, nebo spíše opírat by se měly. Možná, že právě toto někoho přesvědčí. Jinak se často jedná o bezvýchodný „dialog hluchých". Pro tento článek si samozřejmě vybírám jen malou výseč celé problematiky.

1171, 78, 80, 1175, 1190, 57, 124, 1166, 1196, 73, 92, 43, 1162, 95, 120, 105, 125, 111, 79, 106

Grace Davieová

Výjimečný případ Evropa

Podoby víry v dnešním světě

Centrum pro studium demokracie a kultury, váz., 212 s., 212 Kč (cena platná při objednání přes e-obchod CDK)

Evropské společenství lze definovat mnoha způsoby, osobně jsem ovšem velmi skeptický ohledně možnosti vytvoření evropského společenství paměti a (v jeho důsledku) evropského politického společenství. Pokusím se vysvětlit proč.

Ačkoli dnes polskou politickou scénu ovládá pravice, její převaha se brzy může stát minulostí. Jejím největším nepřítelem je ona sama. Ne levice, ale technokratický způsob vlády vlastní většině Občanské platformy (PO), ale i některým skupinám uvnitř Práva a spravedlnosti (PiS). Nazval bych jej postpolitikou nebo liberálním populismem. Byť termín užívají především sociologové a politologové, pro mě je důležité, jakým způsobem funguje v polské veřejné debatě.

Po nekonečných diskusích a různých vládních komisích, jako byla ta Pačesova nebo následná „oponentní", konečně spatřila světlo světa aktualizace Státní energetické koncepce (SEK). Základním ovšem problémem je, zda je vůbec účelné podobné materiály vypracovávat a přijímat, zvlášť mají-li být závazné nejen pro stát a veřejnoprávní instituce, ale i pro soukromé hospodářské subjekty.