Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Asi jen málokdo si dnes uvědomuje, že - eufemicky řečeno - obtížné hledání nové hlavy českého státu má svůj původ i v neuzavřenosti jistého historického procesu, v přechodu sakrální (sakralizované) moci v moc světskou. Zhruba a zjednodušeně řečeno platí, že na počátku je panovník, v jehož osobě se spojuje moc zákonodárná, výkonná i soudní, jež má navíc takříkajíc božský původ. V průběhu dějin pak dochází k tomu, že se vůči panovníkovi vymezuje sbor, předchůdce dnešních parlamentů, který si postupně uzurpuje zákonodárnou složku moci.

Kabinet Vladimíra Špidly má za sebou více než dvě stě dní práce, během nichž se už mohly projevit všechny jeho slabiny i přednosti. Hlavní charakteristikou je, že jde o vládu v mnoha oblastech mimořádně slabou.

Vláda nemá spolehlivou parlamentní většinu

Sociální stát v socialistické Evropě bývá štědrý. Sociální dávky, sociální sítě, veřejné služby, veřejné blaho, doprava, kultura a umění, to vše se těšívá nebývalé dotační podpoře. Když posléze veřejné rozpočty nepokryjí penze a podpory jsou výhodnější než obtěžující zaměstnání, přicházejí konzervativní vlády s redukcí a nápravou deficitních veřejných rozpočtů.

V souvislosti s reformou veřejných financí se hodně mluví o jednotlivých konkrétních opatřeních. Málokdy je však diskutován teoretický základ veřejných financí. Kupříkladu jaká jsou kritéria optimálního daňového systému? Jaké vlastnosti by měly mít daně? Těmto otázkám se věnuje velmi málo pozornosti, ačkoli jsou z hlediska dlouhodobé prosperity klíčové.

Jeden z politických přátel nového předsedy Unie svobody Petra Mareše to vyjádřil lapidárně: „Dyť by jinak po nás pes neštěk..." Odpověděl tím na mou otázku, zda má strana zapotřebí politickou účast ve Špidlově vládě. V kostce tak shrnul bazální způsob uvažování většiny členů strany, která se po svém brněnském sjezdu rozhodla s výjimkou sedmi statečných hájit ztracenou vládní vartu. Do nesvéprávného postavení se ale nedostala ze dne na den.

Překvapivě ostré reakce vyvolala malá část příslušníků české protichemické jednotky v Kuvajtu, která požádala o vystřídání. Mluvilo se o „útěku z bojiště". O neochotě bránit demokracii. Četli jsme dokonce o „švejcích z Kuvajtu". A řeklo se ještě leccos zlobného, ačkoliv posud výstřel nepadl a vystavil-li někdo v lednu 2003 českou účast ve válce proti Iráku pochybnostem, pak to nebyli vojáci sloužící v Kuvajtu, nýbrž spíše čeští politici reflektující celkovou složitost situace.

Uprostřed rozlučkových večírků si Václav Havel našel čas na připojení podpisu pod článek, který se pod názvem Evropa a Amerika musejí zůstat jednotné objevil 30. ledna v několika denících v západní Evropě a USA. Svůj poslední státnický čin si Havel uměl dobře vybrat.

Skončil celý ten mumraj kolem pražského Kongresového centra a v nastalém tichu se můžeme pokusit odpovědět na otázku, co se vlastně před několika měsíci v Praze odehrálo. Jaké budou další osudy Severoatlantické aliance? Říci o nějaké události, že je historická, znamená přece neříct nic víc, než že je další v řadě, pokud neumíme srozumitelně označit, kudy se ta historie bude dále ubírat.

Klasické české texty a jejich výklady, které pod titulem "Má čítanka" předkládám čtenářům letošního ročníku Revue Politika, navazují na cyklus "Česká literární xenofobie", jehož osm částí otiskl loňský Proglas. Obojí výběr vznikal zhruba od roku 1972. Základní podnět k němu vycházel z pronikavé změny osobního postavení, kterou jsem prodělal po srpnové okupaci v roce 1968: z rozmazleného prominentního spisovatele a redaktora literárního měsíčníku Svazu spisovatelů jsem se takřka přes noc stal autorem na indexu a politickým provinilcem bez možnosti najít náhradní zaměstnání.

Schodek je malý schod, je to tedy deminutivum. Každý pokladník ví, co je pokladní schodek, protože ten musí asi nahradit ze svého. A když je schodek velký? Pak to je deficit nebo pasivní saldo. Velké schodky tedy nejsou schody do nebe - spíše do pekla. Ekonomové raději mluví o deficitu, který vyjadřuje rozdíl mezi zdroji a potřebami, mezi příjmy a výdaji apod., protože to pro ně zní lépe. Deficit pak je něco, co chybí.

Schodek státního rozpočtu