Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Největší frází při interpretaci výsledků letošních krajských voleb byla věta, že voliči poražených politických stran nepřišli do volebních místností. Vyvolává to představu železných bloků s jednou provždy danými preferencemi, takže výsledek voleb závisí jen na jejich pohodlnosti. Ve smyslu této logiky by mohlo zvolat vedení ODA nebo US-DEU: naši voliči také nepřišli, a proto jsme na úrovni statistické chyby! Kdyby ale přišli...

Ouvertura: Krátká úvaha o úloze blahobytu v dějinách

Premiér Stanislav Gross při podpisu evropské ústavy 29. října v Římě mj. prohlásil, že kritika tohoto dokumentu je prý „úplně nesmyslná", protože „každý ví, že se na jeho přípravě pracovalo prakticky rok a všechny relevantní politické síly o něm měly možnost debatovat" (MF DNES 30.10.). Pokud i tento svůj výrok myslel (podobně jako asi vše v poslední době) upřímně, pak se lze oprávněně obávat jak o něj, tak i o všechny ostatní občany této země. Je si předseda české vlády vědom toho, co říká? Četl vůbec evropskou ústavu? A ví, jak vznikala?

Náš vstup do Evropské unie s sebou přinese i jeden velký europlebiscit - všelidové hlasování o evropské ústavě. Příznačné je, že veškeré zdejší politické diskuse se zatím týkaly víceméně jen termínu hlasování a téměř nikoliv obsahu. Stanislav Gross nedávno navrhl souběžné konání referenda a parlamentních voleb, neb se tak prý ušetří. Samozřejmě za tímto návrhem vězely čistě politické, ba mocenské zájmy vládní strany, která se chce pojistit před případnými předčasnými volbami, samu sebe šikovně navléknout do evropských ohvězdičkovaných šatů a opoziční ODS vystavit na pranýř euroskepticismu.

Rozumím „Dopisu sta patnácti" jinak než jako studenoválečnickému pokřiku. Vedle profesionálních iluzionistů, věčných kazisvětů a kalivodů jsou mezi signatáři lidé vyzrálejšího přesvědčení, dávno nefandící každému národně-osvobozeneckému hnutí, které samo sebe označuje za pokrokové. Určitě netouží rozložit Rusko na molekuly a dobře si uvědomují hrozby spojené s jeho oslabením, neřkuli s rozpadem. Byli ochotni odpustit a odpouštěli Putinovi kroky zavánějící autoritářstvím, dokud byla naděje, že ve výsledku přece jen vznikne funkční systém schopný sebezdokonalování.

Konsolidovaná a sebevědomá pravice, zdecimovaná levice. Tak nějak by se dal shrnout výsledek posledních prezidentských a kongresových voleb ve Spojených státech. George Walker Bush v lidovém hlasování s přehledem zvítězil a v absolutním součtu získal o tři a půl miliónu hlasů více než demokratický kandidát na prezidenta John Kerry. Z tohoto výrazného rozdílu bylo nicméně klíčové číslo 137 000 - náskok, který Bushovi vyhrál důležitý stát Ohio a tím i celé prezidentské volby.

Série aktivit čečenského terorismu, která prozatím vyvrcholila smrtí 329 (v době psaní tohoto textu) rukojmích a 10 členů bezpečnostních jednotek ve škole v Beslanu po zásahu ruských sil 3. září 2004, měla výrazný dopad na vnímání rusko-čečenského konfliktu, a to i v České republice. Zatímco v polovině devadesátých let v souvislosti s první čečenskou válkou měl boj Čečenců za samostatnost široké sympatie, v současnosti je u mnohých dřívějších stoupenců ztratil s ohledem na provázanost čečenských komand s globálním islámským terorismem a organizovaným zločinem.

27. září má nová Evropská komise pod vedením bývalého portugalského premiéra José Manuela Duro Barrosa poprvé předstoupit před Evropský parlament k veřejným slyšením. Do konce října by mělo proběhnout hlasování o jejím složení jako celku. Svých úkolů by se měla ujmout od 1. 11., po hlasování Rady.

Centrum pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR pořádalo 6. září 2004 v Hotelu International v Brně konferenci s názvem "Oběti událostí let 1968 a 1969. Odškodnění: ano či ne?". Konference se konala u příležitosti 36. výročí okupace Československa armádami pěti států bývalé Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem a 35. výročí brutálního potlačení protestů české veřejnosti proti této okupaci v srpnu 1969. Konference byla rozdělena do tří bloků. V rámci 1.

Máme za to, že jsme pochopili dobře: je třeba se mít na pozoru před ideologiemi, byť by se tvářily sebevíc velkoryse. Neboť cesty dobra mohou vyústit v gulagu nebo v koncentračním táboře. Špatně jsme se poučili? Nedláždí naše dnešní dobré úmysly cestu budoucímu peklu? Podle filozofa Alaina Finkielkrauta je to právě antirasismus, „náboženství člověka", které samo od sebe tíhne ke zločinu.