Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Stal se zázrak. Václav Klaus, o jehož „nulovém koaličním potenciálu", „nekonsensuálnosti" a „neschopnosti spojovat lidi" byly v minulých letech popsány stohy papíru, získal v celkově devátém kole prezidentské volby důvěru většiny zákonodárců a stal se prezidentem ČR. Mnozí z komentátorů, kteří by ještě před pár měsíci vsadili cokoli, že Klaus nezíská jediný hlas mimo vlastní stranické řady, začali okamžitě chrlit fantaskní úvahy o ponorné koalici ODS-KSČM, rozehrávané v kulisách teatrálního antikomunismu.

V tomto čísle Revue Politika přinášíme mimo jiné obsáhlý text Roberta Kagana, který vyvolal velké vzrušení v celé Evropské unii. Následující poznámka je výsečí zajímavého komentáře, který v souvislosti s Kaganovým textem publikoval prestižní týdeník The Economist.

Půlroční série lidových hlasování v deseti evropských zemích pozvaných do Evropské unie začala na Mezinárodní den žen v počtem obyvatel i rozlohou nejmenší kandidátské zemi - na Maltě. V zemi, jejíž obyvatelé ještě před třiceti lety prosili, aby jim Bůh „zachoval královnu" - samozřejmě že britskou.

Jen málo pojmů je v těchto dnech skloňováno s takovou samozřejmostí jako pojem mezinárodní právo. A jen málo z nich se vyznačuje takovou vágností, která se dostává až na pokraj naprosté bezobsažnosti.

Říci o spisovateli nebo spisovatelce, že jejich největším dílem je jejich život, je vlastně málo lichotivé, ba dokonce kruté. Znamená to, že byli čestní, stateční a příkladní, ale jejich tvorba zůstala pod úrovní jejich lidských kvalit. Božena Němcová se do českého povědomí právem vepsala jako autorka. Její největší výtvor, povídka Babička, ke mně však promluvil teprve s odstupem dlouhých let. Jako gymnazista jsem "obrazy venkovského života" četl jako nudné pásmo záznamů o jaru, létě, podzimu a zimě na Starém bělidle, záznamů zkrášlených ve vzpomínce podobně jako Máchův "dětinský čas".

Hierarchicky

„Heimat" se dá do češtiny přeložit různě. „Heimat" je „domov" nebo „vlast". Tak lze vždycky krásně kličkovat. Navrch máme ještě „domovinu" a „otčinu". Až na „domov" zní všechno tak trošku staromódně nebo vznešeně. V němčině je otčina, „Vaterland", civilnější.

V několika zemích střední Evropy je v poslední době jedním z nejzásadnějších bezpečnostně politických témat, jež mají podstatný dopad na vnitropolitickou scénu i mezinárodní pozici státu, nákup armádních nadzvukových víceúčelových letadel. Jejich potřebnost pro soudobý boj ukázaly všechny důležité konflikty nedávné minulosti. Současně však finanční náklady spojené s jejich nákupem a provozem vyvolávají otázku jejich potřebnosti pro menší země, které jsou součástí aliancí.

„Vím velmi dobře, že Pakt stability je stupidní, jako všechna rigidní rozhodnutí." Romano Prodi v rozhovoru pro Le Monde, dle ČTK z 17. 10. 2002.

Jedenáctého listopadu 1920 byl Londýn svědkem podivného a pohnutého výjevu. Král a jeho doprovod odhalili ve Whitehallu Cenotaph a ve Westminsterském opatství slavnostně uložili k odpočinku neznámého vojína z první světové války. Obřad byl pečlivě naplánován. Celý národ se ochromeně zastavil - to ovšem plánováno nebylo. Jak píše David Cannadine v eseji o lordu Curzonovi, který obřady připravil, nikdo nepředpokládal, že onen den přinese tak „překypující emoce".

Už dlouho nevyvolal žádný rozhovor takové čtenářské reakce jako interview s ekonomem Karlem Křížem (Rašín by jim nafackoval, Reflex 51/2002). Přinášíme vám proto jeho rozšířenou verzi. Rozhovor byl natočen ještě před prosincovým kongresem ODS a zveřejněním tzv. Sobotkova materiálu o reformě veřejných financí.