Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Politický analytik Robert Kagan proslul výrokem, že Evropané jsou z Venuše, zatímco Američané z Marsu - tím se vysvětluje zženštělá mírumilovnost jedněch a chlapácká bojechtivost druhých. Byl to samozřejmě bonmot, který nelze brát vážně. Britský konzervativec a poslanec Evropského parlamentu James Elles nabídl nedávno neméně výbušnou zkratkovitou metaforu: Američané jsou z budoucnosti, zatímco Evropané z minulosti.

Budou tomu již skoro čtyři léta, kdy jsem na stránkách Revue Proglas (ročník X., 1999, č. 5-6) glosoval české vydání studie Ernsta Nolteho Fašismus ve své epoše (Faschismus in seiner Epoche). Své úvahy jsem si přitom tehdy dovolil uzavřít vyslovením naděje, že i česká humanitněvědní obec se postupně rozhodne vydat se cestou demytizace moderních středoevropských dějin, což se nebude moci obejít bez kritické reflexe tuzemského příspěvku ke dvěma největším ideologickým pohromám dvacátého věku - komunismu a fašismu, respektive nacionálnímu socialismu.

Korupce se v posledních letech stala jedním z nejfrekventovanějších politických témat v České republice. Podle výzkumů veřejného mínění je vnímána jako závažný problém až osmdesáti procenty občanů. Média mají tendenci prezentovat české politicko- -ekonomické prostředí jako jedno z nejzkorumpovanějších na světě. Kritika však často není oprávněná, protože se zakládá na problematických údajích a mnohdy přichází z míst, která jsou tímto jevem postižena v obdobné míře jako Česká republika. Zneužití problematiky korupce pak slouží pouze k nekorektnímu prosazování mocenských zájmů.

Je nejvyšší čas přestat si namlouvat, že Evropané a Američané sdílejí společný pohled na svět, ba dokonce i to, že stále obývají jeden a tentýž svět. V nanejvýš důležité otázce moci - její účinnosti, mravnosti a potřebnosti - se americký názor od evropské perspektivy odlišuje. Evropa se od moci odvrací anebo, máme-li to vyjádřit jiným obratem, postupuje kamsi za ni, do soběstačného světa zákonů a pravidel, mezinárodního vyjednávání a spolupráce. Vstupuje do posthistorického ráje míru a poměrného blahobytu, uskutečnění Kantova „věčného míru".

Diskuse třeba na téma "důchodová reforma" již v nějaké podobě v ČR probíhá. Termín školská reforma zatím nikdo ani nevyslovil. Osobně pokládám situaci ve školství za podobně zralou k reformě jako třeba zmiňovaný systém důchodů.

Proč jste jako známý liberální ekonom přijal v září 2002 účast v týmu ministra financí Bohuslava Sobotky, který připravuje materiál o reformě veřejných financí?

Nabídku jsem přijal okamžitě. Kdybych účast odmítl, mohl by kdekdo říkat: "No jo, Kohout, ten rád kritizuje, ale když má něco udělat, nechce se mu." Kromě toho jména jiných účastníků týmu pro mě byla zárukou, že půjde o seriózní akci.

Do jaké míry jste se závěrečným textem spokojen? Psali jste ho s ohledem na politickou prosaditelnost?

Teoretik a velmi úspěšný praktik světové revoluce V. I. Lenin zpracoval teorii budování revoluční strany včetně její struktury. Organizace leninské strany má velmi mnoho společného s organizací armády nebo třeba hasičů; její vnitřní demokratičnost je podřízena požadavku akceschopnosti. Protože každá situace vyžaduje ke svému řešení adekvátní nástroje, v revoluční době vznikají přirozeným výběrem strany revolučního typu i bez pomoci leninské teorie. Po uplynutí revoluce čekají taková seskupení dvě možnosti - buď se reformují podle potřeb doby, nebo degenerují v politickou sektu.

Průběh a výsledek volby druhého prezidenta samostatné České republiky byly již komentovány z nejrůznějších hledisek. Skutečnost, že jím byl nakonec zvolen Václav Klaus, však zařadila většinu těchto úvah do hlavního tématického okruhu české politiky a politické žurnalistiky posledního desetiletí, kterým je vymezování se pro nebo proti Klausovi.

Předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý krátce před třetí volbou prezidenta republiky prohlásil, že byl odposloucháván. K odposlechu mělo dojít v jeho poslanecké kanceláři v Rakovníku. Poslanec zde měl totiž schůzku, na níž se bavil o včelařských subvencích. Deset dní nato mu kdosi poslal zprávu do hlasové pošty, v níž měl úryvek z onoho hovoru. Podle poslance je to dostatečný důkaz pro tvrzení, že je skutečně odposloucháván.

Motto: „Ale líc problémů mohl mít i svůj rub."

Miroslav Grebeníček 28. 2. 2003 ve Španělském sále Pražského hradu.