Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Centrum pro studium demokracie a kultury uspořádalo ve spolupráci s pražským Centrem pro ekonomiku a politiku v září seminář "Ekologické pravdy a mýty", jenž se uskutečnil u příležitosti českého vydání knihy Juliana L. Simona Největší bohatství. Na semináři, který moderoval prezident České republiky Václav Klaus, vystoupil ekolog a publicista Ivan Brezina, poslanec Parlamentu ČR a ministr průmyslu a obchodu Martin Říman a předseda Strany zelených a poslanec Parlamentu ČR Martin Bursík. V následujícím textu naleznete to nejzajímavější, co na semináři zaznělo.

Každému, kdo sledoval první odhady výsledků parlamentních voleb ve Švédsku, musela prolétnout hlavou myšlenka, že žijeme v Evropě volebních remíz. Některé výzkumy provedené přímo u volebních místností signalizovaly, že mezi blokem pravice a levice bude ve Švédsku rozdíl jen nepatrně přesahující jedno procento hlasů. Skandinávská země by se takovým výsledkem zařadila do dlouhé řady zemí, kde volby skončily patem, remízou nebo velmi těsným výsledkem. Znamenají takové volební výsledky nový trend na evropské politické scéně?

Mnohaměsíční bezvýchodná vyjednávání o nové vládě nelze oddělit od předvolební atmosféry, která dalšímu vývoji vtiskla tón i většinu omezení. Málokdo pochybuje, že hlavní politickou postavou posledního roku byl Jiří Paroubek. Svoje premiérské angažmá téměř výhradně pojal jako jednu velkou předvolební kampaň. Předně odvolal všechny zamýšlené ekonomické reformy svých předchůdců a zaměřil se pouze na jednu rovinu výkonu politické funkce. Stylem vládnutí připomínal krizového manažera krachující firmy, který se rozhodl zmrazit inovace ve výrobě a všechny své investice umístit do marketingu.

V květnu uplynuly dva roky od vstupu České republiky do Evropské unie, což dává jistý prostor k ohlédnutí se za uplynulým vývojem. Zvláštní pozornost zaslouží situace na trhu práce. Na členství v EU jsme nahlíželi jako na završení tužeb, kdy jsme měli získat všechny svobody, kterým se těší občané západoevropských zemí s dlouhou demokratickou tradicí. Realita je však méně růžová.

Europoslanci KSČM Daniel Strož a Jaromír Kohlíček předložili v Evropském parlamentu prohlášení o nepřípustnosti existence nových „železných opon". Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o pozdní, přesto významné prozření. To je v politickém světě obecně - a u našich komunistů zvlášť - mimořádně vzácnou událostí. Proto jsem si jejich prohlášení pozorně přečetl.

Od začátku posledního válečného konfliktu mezi Libanonem a Izraelem byly zprávy sdělovacích prostředků zaplavovány reportážemi o obětech z řad civilního obyvatelstva. Mrtvoly byly pečlivě počítány na obou znepřátelených stranách, jejich počet porovnáván a Izrael - daleko častěji než teroristická organizace Hizballáh - obviňován z „kolektivního trestání" civilistů. Kritikové označili izraelskou reakci za zabití osmi a zajetí dvou vojáků bojůvkami šíitských muslimů za „nepřiměřenou".

Český tisk i jiné sdělovací prostředky dělají chybu, tvrdil jsem, že se často zaplétají do diskuzí se Sudetendeutsche Zeitung, „orgánem" sudetoněmeckého landsmannschaftu v Mnichově. Někdy však k nehoráznostem, které tento týdeník tiskne, nelze mlčet.

Oto Novotný, vedoucí analyticko-politického oddělení ČSSD, se ve svém článku „... to je antikomunistické náboženství" (Mladá fronta Dnes, 30. srpna 2006) vyslovil pro kritickou analýzu fenoménu komunismu. Tento návrh lze pouze uvítat. Svým textem však pan Novotný představil způsob argumentace, který nemá s analýzou téměř nic společného, a to z následujících důvodů.

Hodit nějaký nástroj do starého železa můžete jen tehdy, máte-li za něho náhradu - prokazatelně účinnější. Řeči o selhání politiky unilateralismu, kterou provádí Spojené státy, sladké sny o návratu multilateralismu, jehož pomocí mezinárodní společenství rukou společnou a nerozdílnou bude řešit přetěžké problémy naší doby, jsou obzvlášť záludné a zároveň žalostné na pozadí sílící bezmocnosti Organizace spojených národů, tohoto ztělesnění veškerého multilateralismu.

V poslední době je v různých souvislostech posilována moc státu nad vlastními občany pod záminkou zvýšení jejich bezpečnosti. Jedním z příkladů je i novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, která nabyla účinnosti dne 1. července 2006.