Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

„Poručíme větru, dešti, platí už jen v Bukurešti!" skandovali o sametové revoluci Češi vědomi si smutného privilegia, že jsou v té době předposledním kůlem v plotě železné opony, který se dosud příliš nepohnul, a opona se tak hroutí bez jeho přičinění. Rumunská revoluce však na sebe nedala dlouho čekat a jako jediná neměla sametovou povahu. Zdejší první postkomunistické Vánoce obcházely hrůzné zvěsti o tisících obětí tajemné Securitate i záběry z popravy Nicolae Ceausesca a jeho ženy.

12. ledna 2005 schválil Evropský parlament díky hlasům 500 poslanců znění Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu. Přestože šlo o ryze formální krok bez reálného dopadu na platnost smlouvy (Evropská ústava může nabýt platnosti až po ratifikaci členskými státy), bylo hlasování prezentováno jako signál jednoznačné podpory dokumentu a bylo bouřlivě slaveno. Mělo povzbudit a ukázat „pravou cestu" státům, v nichž ratifikační proces ještě neproběhl, což se týká všech členských zemí s výjimkou Litvy a Maďarska, kde národní parlamenty ratifikovaly euroústavu již na podzim 2004.

Při bližším ohledání snadno zjistíme, že minulý rok přece jen nedopadl nejhůř. Ti, kteří ze setrvačnosti nebo pro zlou krev neustále opakují, že se svět stal nyní mnohem nebezpečnějším než před zahájením protisaddámovského tažení v Iráku, nemají po ruce žádná fakta, kterými by mohli toto tvrzení doložit. Lidská krev sice nadále vytéká ze žil na asfalt nebo do písku, leč neděje se tak v ulicích západních měst.

Někdy stojí za to ohlédnout se o pár let dozadu. V roce 1997 se vedení Revue Proglas v reakci na nevěcný tón médií, popisujících vnitropolitickou situaci v České republice velmi černými barvami, rozhodlo redefinovat zaměření časopisu a začalo se více věnovat české politice. V době krize spojené s pádem druhé Klausovy vlády zaujala redakce vyloženě odmítavý postoj ke způsobu, jakým se to stalo, i k tónu většiny médií. Po sedmi letech se k těmto událostem vyjádřila na serveru Česká média jedna ze vzbouřených poslankyň Hana Marvanová.

V lotyšském hlavní městě Riga se ve dnech 28.-29. listopadu 2006 uskutečnilo setkání nejvyšších představitelů členských zemí Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). Jeho výsledky byly přijaty s relativním uspokojením, protože potvrdily zájem zúčastněných států o aktivní činnost Aliance, zvláště pak v souvislosti s formálním dobudováním Sil rychlé reakce (NRF), s působením NATO v Afghánistánu a se snahou o další rozšíření NATO i programu Partnerství pro mír (PfP). O nalezení jednoznačné vize a shody o budoucnosti NATO je však stále obtížné hovořit.

Velký podvod (The Great Deception), tak zní v originále název knihy dvou britských autorů, Christophera Bookera a Richarda Northe, která byla přeložena do češtiny a vydána v brněnském nakladatelství Barrister & Principal pod "akademičtějším" názvem Skryté dějiny evropské integrace. Samo pojmenování díla naznačuje, že se v tomto případě nebude jednat o oficiální výklad dějin evropské integrace, jenž nalezneme v převážné většině titulů pojednávajících o tomto tématu.

V polovině devadesátých let přestala být satelitní navigace pojmem z oblasti sci-fi a stala se nástrojem každodenního života s nevídaně širokými možnostmi uplatnění. Vede osobní automobily na jejich cestách, směruje sanitky a další záchranářské vozy k místům neštěstí, letadlům a lodím poskytuje navigační podporu nevídaného rozsahu a přesnosti. Může být využita při sledování kradených aut nebo rybářských lodí na otevřeném moři, poradí si s inventarizací převáženého zboží, je základem systémů pro výběr mýtného nebo kontrolu rychlosti.

Prvního října 2006 proběhly parlamentní a prezidentské volby v Bosně a Hercegovině. Jednalo se již o páté volby od skončení válečného konfliktu v letech 1992-1995. Letošní volby byly výjimečné mimo jiné v tom, že nová politická reprezentace bude první od skončení válečného konfliktu, jež bude moci vládnout bez patronátu a zásahů ze strany mezinárodní správy země, která oznámila, že v průběhu následujícího roku ukončí svou aktivní činnost.

Za dvacet let se diskuse o změně klimatu přesunula z akademické půdy do každodenní politiky a hrozby, které souvisejí s růstem koncentrace skleníkových plynů v zemské atmosféře, jsou předmětem ekonomických úvah. První, kdo uvedl toto téma do politiky, byla britská předsedkyně vlády, hraběnka Margaret Thatcherová, která 8. listopadu 1989 na půdě OSN překvapivě zmínila globální oteplování jako součást degradace globálního životního prostředí. „Ničíme půdu, znečišťujeme vodu a vypouštíme do atmosféry skleníkové plyny v bezprecedentních množstvích.

Pobývat po putování Irákem ve Spojených státech může být v těchto dnech matoucí. Člověk je zde, jak mohu doložit svou nedávnou návštěvou, od prvních hodin konfrontován s obrazem, jenž je této blízkovýchodní zemi zcela cizí.