Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Už několik měsíců před listopadovými volbami bylo zřejmé, že v nich republikáni prezidenta Bushe utrpí ztráty. Nepřetržitá série nepříznivých zpráv z Iráku, vysoké ceny ropy, spory o podobu přistěhovalecké politiky, nízká popularita prezidenta Bushe i množství skandálů zřetelně favorizovaly kandidáty Demokratické strany. Ti také nakonec roli favorita potvrdili a na úkor republikánů získali téměř třicet křesel ve Sněmovně reprezentantů a šest křesel v Senátu.

Na konci listopadu se České republice dostalo jedné nepříliš obvyklé návštěvy z Bruselu. Přijela komisařka pro zemědělství Mariann Fischer Boelová. Její návštěvy si média, s výjimkou specializovaného tisku a regionálních televizních studií, příliš nepovšimla, jak už tomu v případě zemědělství (nejedná-li se o skandál) bývá. Přesto s ní pozorovatel, vůči zemědělství jako takovému spíše vnější, může svázat několik zajímavých postřehů.

Brněnský sjezd KDU-ČSL naznačil, že tato strana se zase jednou dostala na rozcestí, kdy se reálně rozhoduje o smyslu její existence na celostátní úrovni.

Ve věku 94 let zemřel v Kalifornii Milton Friedman, profesor Stanfordovy univerzity, obhájce svobodného kapitalismu, muž, který ovlivnil politiku a hospodářství 20. století. Jeho knihy začaly záhy po roce 1989 vycházet i v češtině a ještě před pádem komunismu ovlivnily Fried­manovy práce myšlení Václava Klause a dalších pozdějších tvůrců hospodářské politiky.

Kongres ODS přijal můj návrh a zakázal všem politikům ODS předávat další kompetence České republiky na úroveň Evropské unie a rovněž zakázal převádět oblasti politiky dosud schvalované jednomyslností do režimu tzv. kvalifikované většiny. Toto usnesení se stalo terčem kritiky Luboše Palaty z Lidových novin, Petra Uhla z Práva a Lubomíra Zaorálka z ČSSD. Tento postoj se jim nelíbí a Zaorálek dokonce tvrdí, že „ODS vyváží nulovou toleranci".

Na Českou republiku se řítí další finanční pohroma. Vedle majitelů domů hodlá český stát žalovat o náhradu škody advokát Zdeněk Altner. Na jeho případu se zřetelně ukazuje, čeho je dnešní nejsilnější opoziční strana schopna. Zároveň to s sebou přináší i další, neméně zajímavé konsekvence.

Je velmi těžké psát článek na takto tragické téma. Cesta ke lži. To je asi nejlepší charakteristika dnešní nové evropské pojmové vlny, v jejímž důsledku může být rozdmýchána nacionální vášeň a nenávist, může být pošlapáno to, co vzniklo v poválečných desetiletích mírové spolupráce evropských států, a může dojít ke zneuctění památky těch, kteří obětovali své životy v boji proti nacismu.

Konzervativní opozice to nikde nemá jednoduché: v postindustriálním světě je politické dělení na pravici a levici nezřetelné, jakoby rozpité. Většina bazálních konzervativních idejí spojených s fungováním tržních a sociálních mechanismů byla vzhledem ke své nezpochybnitelné účinnosti socialistickými rivaly bezostyšně zužitkována. Demontáž sociálního státu, který byl ještě před půlstoletím exemplární vymožeností socialistické teorie a praxe, je nyní všude hbitě prováděna rukama samotných socialistů, jež naoko vydávají svůj ústup za soudobý projev pokroku.

Dne 9. října 2006 vstoupila Korejská lidově demokratická republika (KLDR) do tzv. jaderného klubu, když s vysokou pravděpodobností provedla alespoň zčásti úspěšný jaderný pokus (i zprávy amerických výzvědných služeb hovořily o zvýšené radiaci nad oblastí, kde měl proběhnout). Zkouška byla významnými aktéry mezinárodních vztahů pochopena jako hrozba stabilitě a bezpečnosti, o čemž svědčí i reakce Rady bezpečnosti OSN. Vliv pokusu může mít dopady i na českou bezpečnost.

Dopad na mezinárodní bezpečnostní situaci

Konzervativci mají často tendenci vidět ve Francii prapůvod všech zel, které postihly zvláště výrazně dvacáté století. V jakobínském rousseauismu bychom měli jasně rozeznat první příklad „totalitní demokracie". (Totalitární běsnění mělo poprvé propuknout v době jakobínského teroru.) Také křesťané se dívají na Francii negativně. Francie, prvorozená dcera církve a pokračovatelka starozákonního Izraele, se během Velké francouzské revoluce zřekla svého náboženství a historického dědictví.