Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Kniha Christophera Bookera a Richarda Northe Skryté dějiny evropské integrace umožňuje české veřejnosti seznámit se s alternativní interpretací evropské integrace, která je zajímavým doplněním tradičních integračních příběhů. Nejedná se v pravém slova smyslu o "skryté dějiny", protože uváděné skutečnosti byly již většinou v odborné literatuře popsány a jsou vcelku známy. Kniha je však pro naše prostředí zajímavá především tím, že mj. podrobně představuje britský vztah k evropskému sjednocovacímu procesu, důsledně se drží kritické interpretační linie a podává ji srozumitelným způsobem.

Kniha Christophera Bookera a Richarda Northa Skryté dějiny evropské integrace se pokouší představit vývoj procesu evropské integrace od jeho základů v podobě počátečních idejí, hovořících o možnostech vytvoření nadnárodní struktury na počátku dvacátého století a jejich první realizace v podobě založení Evropského společenství uhlí a oceli, až po ratifikaci evropské ústavy. Její druhé vydání, které vyšlo v českém překladu brněnského nakladatelství Barrister & Principal, přitom sleduje tento proces až do loňských neúspěšných referend o euroústavě ve Francii a Nizozemí.

Jacques Barzun jednou o Walteru Bagehotovi prohlásil, že byl „proslulý, aniž by byl dobře znám". Něco podobného lze říci i o Kołakowském. Těžko bychom hledali někoho, kdo by se s ním mohl srovnávat. Zdobí jej celá řada prestižních ocenění a cen včetně - omezím-li se pouze na vyjmenování několika cen amerických - Ceny MacArhurovy společnosti (které se, a v tomto případě právem, říká „cena géniů"), Jeffersonovy ceny a první Klugeho ceny, již obdržel v roce 2003 za „celoživotní dílo v oblasti humanitních věd".

Dvě stě let od narození Johna Stuarta Milla je příležitostí připomenout dílo tohoto velikána, který významně ovlivnil nejen ekonomii, ale rovněž filozofii, etiku a politiku. Mill byl posledním anglickým klasickým politickým ekonomem. Mnozí jej pokládají spíše za velkého vykladače než originálního myslitele. Ale i ve výkladu je ohromná síla. Podívat se na díla minulosti v novém, moderním světle přináší překvapivé poznatky a náhledy.

Brněnský Mezinárodní politologický ústav uspořádal 12. dubna 2006 konferenci s názvem „Perspektivy západní civilizace a pět let globálního terorismu". V souladu s touto primárně bezpečnostní tematikou se příspěvky expertů na problematiku mezinárodní politiky a bezpečnosti dotýkaly především fenoménu terorismu jako novodobé hrozby číslo jedna, možností boje proti němu či prevence na úrovni mezinárodních organizací (NATO, EU) i otázky, do jaké míry je tato problematika reflektována v zahraničněpolitické koncepci České republiky a jejím praktickém naplňování.

Slovensko je ešte stále skôr vidieckou krajinou. Patrí medzi málo urbanizované štáty Európy, podiel obyvateľstva bývajúceho v mestách dosahuje len 56 %. Sídelná štruktúra SR je výrazne rozdrobená. Z 2 891 obcí krajiny tvoria tzv. malé obce (s menej než 1 000 obyvateľmi) až 67 percent, obýva ich však len 16 % celkovej populácie krajiny.

Evropa řeší dilema: snížit (nebo alespoň nezvyšovat) produkci potravin a přitom udržovat zemědělskou krajinu, chránit přírodu a zlepšovat sociální strukturu a úroveň venkova. To vše v podmínkách globalizace zemědělského a potravinářského trhu. Celoevropské zadání řeší Komise i jednotlivé členské země v rámci svých přírodních a společenských podmínek. Jak jsme na tom my?

Podporujme agrotechniku!

Zejména změna přístupu, ale také změna podnikatelských podmínek, struktury podpor a činností jsou základním předpokladem budoucího udržitelného rozvoje tuzemského zemědělství. Pokud nebudou oproti současnému stavu všechny jmenované parametry zásadně přenastaveny, stane se ze zemědělce v Čechách i na Moravě postupně vymírající druh.

Co je zemědělství?

Český venkov není v dobrém stavu. Toto konstatování si může každý jednoduše ověřit srovnáním vzhledu rakouských a českých vesnic. Putování po českém venkově ukazuje i šestnáct let po sametové revoluci celkově nepěkný obrázek. Samozřejmě že při návštěvě venkova narazíme i na pozitivní příklady. Jde o desítky, ba stovky funkčních farem, drobného podnikání, turistických zařízení a tradiční upravené krajiny s mnoha krásnými hrady a zámky. Celkový obraz českého venkova ovšem rakouskou idylou rozhodně není.

Venkovan jsem a chci venkovanem býti. Vyrostl jsem v době širých a ještě širších lánů plných kukuřice a brambor. Po každém dešti spěchala ornice z našich kopců zanést čerstvě zregulované potoky, na jejichž březích probíhal urputný boj o senoseč. V lesích smrkové monokultury jsem hledal a nacházel stále méně hub mezi rigoly po těžké technice, která lesy plundrovala kvůli vývozu kulatiny za tvrdé šilinky a marky. Jako malým nám „součelka" ukazovala v lesním potoce raky. Za pár let už tam nebyli. Lepší zítřky vznikaly v polorozpadlých usedlostech po vystěhovaných kulacích.