Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Říká v rozhovoru pro Revue Politika spoluzakladatel a současný názorový odpůrce této organizace Patrick Moore, jenž na sklonku loňského roku navštívil Českou republiku.

Právě jste se vrátil ze schůzky s prezidentem Klausem. Shodujete se v pohledu na otázky globálního oteplování či jaderné energie, nebo ve vašich pohledech existují i nějaké rozdíly?

Již dlouho není tajemstvím, že demografický vývoj v Evropě výrazně zaostává za většinou zbytku světa. AEI (American Enterprise Institute) vydal v útlé monografii výsledek vědecké analýzy ekonomických a zdravotnických důsledků nízké porodnosti a stárnutí evropského obyvatelstva.

Analýza se zabývá západoevropským prostorem, tedy starou evropskou „patnáctkou". Můžeme ji však směle vztahovat k celé rozšířené Evropské unii, protože nové členské země se vesměs těší stejně nízké porodnosti jako země „patnáctky".

Pád totalitních režimů, zhroucení východního bloku, „westernizace" velké části západního světa a nástup supermoderních technologií, posouvajících hranice lidské komunikace na úroveň, která umožňuje vyjádřit se k určitému problému ve stejnou chvíli, kdy se stal - to všechno podstatným způsobem nejen mění běžné lidské životy, ale znovu vybízí i k diskuzi nad fenoménem názorových střetů, politické propagandy, mediální reality, jakož i cenzury a stavu svobody slova obecně.

Svoboda slova v ohrožení

Sedli byste si raději na příští konferenci Council on Foreign Relations vedle Henryho Kissingera nebo Angeliny Jolie? Příslušníky profesní zahraničněpolitické elity by nikdy v životě nenapadlo, že jim někdy bude položena taková otázka. Celebrity se stále aktivněji zajímají o svět politiky. Ve chvíli, kdy paparazzi Tina Brown navštěvuje jednání Council on Foreign Relations, je zřejmé, že ve vztahu světa celebrit a světa politiky se něco fundamentálního změnilo. Co je ještě podivnější, tyto snahy dodat lesku zahraniční politice ovlivňují i to, co dělají a říkají vlády.

Bohuslav Fic (†67) patřil k tomu typu gymnaziálních učitelů, kteří v českých zemích už od 19. století systematicky zvyšovali úroveň vzdělanosti, takže oslovení „pan profesor" nebylo v jeho případě jenom licencí. Ficovy politické texty s filozofickým přesahem se čas od času objevovaly v celostátních médiích, několikrát i na stránkách Revue Politika. Proto nás tak zasáhla zpráva o jeho tragické smrti, kterou lze zkoncentrovat do tří slov: náhlá, předčasná a zbytečná.

Kdysi jsem napsal, že novinář Jiří Ješ (81) nejlépe ztělesňuje komplex hodnot, postojů a hledisek, které si vybavíme při vyslovení pojmu „první republika". Tématem našeho rozhovoru bylo kulaté výročí února 1948, které formálně uzavřelo demokratickou kapitolu Masarykova Československa.

Letošní volby prezidenta republiky budou mít jedno unikum: poprvé od roku 1918 nejde radikální (KSČM) ani reformní levice (ČSSD) do voleb se svým kandidátem.

Unie plánuje příští rok, v době českého předsednictví, zamíchat kartami hned v několika svých politikách. Na přetřes přijde krom otázky zemědělství a volného pohybu osob i rozpočet, jenž podle mnohých trpí tím, že požadavky na něj se stupňují, zatímco potřebných příjmů se jaksi nedostává. Každého jen minimálně poučeného napadne, že pes je zakopán v nákladné zemědělské politice - právě zde by se dalo ušetřit. Ovšem jen málokdo je přesvědčen, že zrovna zemědělství projde za rok jinými než parametrickými změnami. Řečeno jasně: potřeba nových zdrojů neklesne, spíše naopak.

Věřil-li bych převažujícímu hlasu českých médií, musel bych se schůzky s Patrickem Moorem, spoluzakladatelem Greenpeace, nyní ale obhájcem jaderné energie, obávat málem jako střetu se stvůrou z jiných sfér. „Lhář, zrádce, nájemný advokát jádra," znělo mediálním éterem v době jeho nedávné návštěvy.

Střet se stvůrou jsem přežil, rozhovor pořídil. A zjistil, že za mediálním křivákem, škůdcem, ničitelem přírody a kazisvětem se ve skutečnosti skrývá reálný vědecký ekolog, jehož argumenty jsou konzistentní, mají hlavu a patu a jsou přesvědčivě artikulovány. Asi právě proto tolik vadí.

Stará garda z Občanského fóra, zvaná „pravda a láska", která po zvolení Václava Klause předsedou OF na podzim 1990 a následné spanilé jízdě ODS ztratila své výsostné postavení novodobého hegemona na domácí politické scéně, se chystá na další zteč vůči svému úhlavnímu nepříteli. K této politické generaci je třeba připočíst hrdiny sarajevského atentátu a jejich spojence ze světa médií, umělecké branže a v neposlední řadě i byznysu.