Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Když mě v srpnu 1989 spolu s jinými ženami, z nichž jsem byla nejmladší, přivezli do věznice na pražské Ruzyni, považovala jsem to zprvu za dobrodružství. Konečně můžu být také považována za slušného člověka, jako většina mých tehdejších přátel z disentu. Vydržela jsem stát uprostřed noci čelem ke zdi a nechala kapitánku Laňkovou, ať mi nahlédne do konečníku. Daleko horší byl všudypřítomný zápach a skutečnost, že se nás na malé cele tísnilo devět žen.

Z kriminálu jsem se vrátil dvanáctého května 1960 v rámci velké amnestie vyhlášené tehdejším prezidentem Antonínem Novotným. Pro řadové komunisty byl náš návrat šok. Jednak byli překvapeni, že je nás tolik, a současně, že se většinou jedná o lidi osobnostně a názorově vyzrálé, schopné s nimi diskutovat. Když sovětský vůdce Nikita Chruščov začal na dvacátém sjezdu KSSS v roce 1956 mluvit o Stalinových zločinech v Sovětském svazu, velká část komunistů začala pochybovat.

Senátní návrh zákona o třetím odboji, společně s vyznamenáním bratrů Mašínů z rukou českého premiéra, znovu udělal z odboje proti komunismu politické téma. V následných diskuzích jsme byli svědky několika stereotypů.

Nevinné oběti

Četné konference, jichž jsem se v uplynulých patnácti letech zúčastnil a jež se zabývaly spletitým česko-německým, přesněji řečeno česko-sudetoněmeckým problémem, a které ukázaly dobrou vůli tento problém řešit, mne často doháněly k zoufalství, neboť o všech stále ještě otevřených ranách, které za sebou vyhnání sudetských Němců z Československa v letech 1945-1947 zanechalo, se sice na těchto konferencích mezi kvalifikovanými politiky, vědci a publicisty stále znovu podrobně a také kontroverzně diskutovalo, vysvětlovalo a interpretovalo, avšak rány se až dodnes nezhojily.

České daňové zákonodárství je džungle, v níž se stěží orientují daňoví poradci a pracovníci finančních úřadů, o samotných daňových plátcích nemluvě. Více než dvě stě padesát výjimek a přes čtyři sta druhů příjmů pochází spíše z říše sci-fi než z reality života. Přitom v první fázi reformy veřejných financí připravených vládou jich bylo zrušeno pouze minimum. Ty největší si vláda ponechala až na další fázi. Boj za jejich zrušení, a tím pádem vyšší daňovou spravedlnost, však zatím nevyhrává.

V posledních několika týdnech se mnohá média odpoutala od tématu volby prezidenta a zaměřila se výrazným způsobem na aktivity předsedy vlády. Především jeho americké turné z konce února většina českých novinářů téměř glorifikovala. A to včetně udělení premiérské plakety skupině bratrů Mašínů.

Před necelými pěti lety jsem na stránkách Revue Politika v článku „Mašínové - symbol třetího odboje" vyjádřil naději, že jednou vlast skupinu bratří Mašínů ocení a zvěční jejich jména v učebnicích dějepisu. Nyní došlo v tomto směru k průlomovému kroku. Předseda vlády ČR Mirek Topolánek se 28. února 2008 při státní návštěvě USA setkal s Josefem Mašínem, který jménem obou bratrů převzal premiérovu čestnou plaketu. Topolánkův krok snad ani nemohl mít lepší načasování, neboť přišel do týdne, kdy 60.

Americká taktika v Iráku byla v poslední době tak dramaticky úspěšná, že to nepopírají ani její včerejší odpůrci. I demokratičtí kandidáti Hillary Clintonová a Barack Obama s hlasitým skřípěním zubů uznávají, že bylo dosaženo jistého pokroku, i když jedním dechem dodávají, že se jedná o úspěchy omezené, čistě vojenské, a proto efemérní, a tudíž neschopné vylepšit celkový obraz debaklu kosmických rozměrů. V poslední televizní debatě se oba dva kandidáti předháněli v tom, kdo působivěji popíše katastrofický dopad Bushova dobrodružství.

V dějinách 20. století se najde málokterá osobnost, která by vyvolávala tak protichůdné reakce jako chilský prezident a generál Augusto Pinochet. Zatímco na konzervativní pravici nacházel opatrné obhájce, pro levici se stal synonymem zla. Obsáhlá Pinochetova biografie od chilského katolického historika Gonzala Viala je prvním životopisem tohoto kontroverzního bývalého chilského prezidenta vydaným v českém jazyce. Vialova práce je zajímavá tím, že sám autor krátký čas pracoval v Pinochetově vládě jako ministr školství.

Ve volbách v roce 2000 se republikánští mistři v očerňování pokusili zastavit prezidentskou kampaň Johna McCaina rozšiřováním pomluv, že někdejší válečný zajatec je „cvok", protože byl „příliš dlouho za mřížemi" - pět a půl roku v hanojském „Hiltonu". Tato kampaň přinutila kapitána (nyní senátora) McCaina zveřejnit své zdravotní záznamy, z nichž vyšlo najevo, že má zvětšenou prostatu a těžko zvedá paže (v zajetí několikrát zlomené), jinak ale že je - podle řady psychiatrů vojenského námořnictva, kteří ho léta po propuštění z vězení vyšetřovali - duševně naprosto v pořádku.