Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Pokud bychom brali vážně výroky o současném Maďarsku, které padají v českých – pro spravedlnost dodejme, že nejen českých – sdělovacích prostředcích a publikacích, pak se tato země stala hnízdem nacionalismu, revizionismu, nepřítelem Bruselu, přítelem Ruska, a k tomu ji ovládá protřelý populista Viktor Orbán. Jenomže Maďarsko je jako… lego. (…)

Děsivý masakr francouzských karikaturistů satirického časopisu Charlie Hebdo vyvolal po celé Evropě velké pobouření a v Paříži milionovou manifestaci, které se zúčastnila většina evropských premiérů. Právem. Politici i západní komentariát jsou jednotně rozhořčeni vražedným útokem muslimských spoluobčanů (ergo narozených ve Francii) na základní, ničím neomezenou a nedělitelnou svobodu projevu. Svorně se ujišťují, že se nedají zastrašit a vysmívají se zbabělcům odmítajícím uveřejnit nebezpečné karikatury Mohameda, muslimských imámů a zabijáků.

Dnešní svět je složitý a polarizovaný. Hledat pravdu je v něm těžké. Jednoduché návody nefungují. Drobnou náplastí na tuto tíživou starost a obranou před propadnutím do naprostého pesimismu je skutečnost, že svět byl vždy složitý a polarizovaný, že najít pravdu bylo vždycky poměrně obtížné a že jednoduché návody nefungovaly v podstatě nikdy.

V Chestertonově Létající hospodě – románové fantazii o tom, jak trudně by se v Anglii žilo, kdyby tam vládní kruhy ve své poturčenosti uzákonily islámskou ctnost abstinence – žehrá jeden z nepokořených hrdinů na to, že umělecké básně jsou příliš dreary and weary, chmurné a nudné. Nejsou mu k ničemu, když se na útěku s posledním uchráněným soudkem rumu potřebuje posílit nejen douškem, ale i přednesem něčeho veselého. Nebude přece vyzpěvovat Havranovo Nevermore! Nebo citovat Baudelaira, u kterého se ani v nejlepších verších nenajde trocha radosti.

Pohled na podzim

chladná srozumitelnost stromů

volnost střech

skutečnost nezávislá na naší vůli

mlčící neurčitost snů

bezradnost jazyka

ve vyjádření smutku a radosti

stud že žijeme tak zbytečně

schýlená ramena a nehybné

ruce sochy

když hledíš z okna

na podzim

(…)

S polským básníkem a překladatelem Franciszkem Nastulczykem jsem se poprvé setkal v roce 2013 v Bydhošti na básnickém festivalu Pobocza (Krajnice). Narodil se 22. srpna 1957 v Bystřici nad Olší na česko-polském pomezí. Původním povoláním je lesník-dřevař, později vystudoval kulturně-osvětovou pedagogiku na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde v letech 1981–1983 studoval rovněž filosofii. Od roku 1983 žije se ženou Krystynou v Bielsku-Białé, kde působí jako učitel tělocviku na základní škole. Je autorem osmi básnických sbírek.

Esej o Conradovi a jeho románu lze začít úplně odjinud. Americký film Francise Forda Coppoly Apokalypsa (Apocalypse Now) je válečným snímkem o vietnamské válce jen pro nezasvěceného diváka. Kulisy v tomto případě klamou. Doba i místo děje jsou zaměnitelné: klasický válečný žánr se v průběhu děje změní v mystické drama o hledání důstojníka, který změnil svou identitu a chování natolik, že vyvolal zájem generálního štábu. Detaily jsou samozřejmě jiné, ale základní struktura a především dějová linie Conradova románu V srdci temnoty jsou tytéž.

Ve středu večer krátce po západu slunce rychlík ve směru Bukurešť – sever Moldavska narazil v plné rychlosti do zdi. O pár hodin později strojvedoucí Ioan Grigore v prvním poschodí budovy Státní bezpečnosti, kde se případ poprvé rozebíral, prohlásil, že během jízdy až do chvíle nehody bylo všechno v pořádku. Při odjezdu nemuseli nic dohánět a na celé trase výjimečně dodrželi jízdní řád. Vlak jel přesně podle harmonogramu. I potom, co výpravčí v Buzău zdržel soupravu o sedm minut déle, než měl, dokázali ztrátu dohnat a časový rozvrh dodržet. (…)

Rumunský spisovatel Bogdan Suceavă (1969) je českým čtenářům znám zatím pouze z jediného románu, ve své zemi však vydal již celou řádku svazků a je překládán do několika jazyků. Na počátku letošního roku knihu s originálním názvem S bubnem na zajíce chodil vydalo nakladatelství Paseka a na jaře se Suceavă také na pražském veletrhu Svět knihy zúčastnil představení svého parodického pojednání o Rumunsku 90. let. Po jeho boku byl Jiří Našinec, jemuž se knihu podařilo plasticky, výstižně a přitom s potřebnou dávkou překladatelské svobody do češtiny převést.

Filozof, politik a novinář Lev Borský patřil k lidem, kteří předvídali válečný konflikt 1914–1918 už delší dobu před jeho vypuknutím. A nejen to: připravoval se svými přáteli delší dobu před válkou politický program, vázaný na dohodové mocnosti. Ukázka z února roku 1909 je pozoruhodná tím, že její autor veřejně mluvil o nutnosti české zahraniční politiky ještě v rámci Rakousko-Uherska. (…)